Od dne co za mnou přišla Charlotte uplynul ani ne týden. Esmaraldě bylo jasné, čím jsem si procházela. Chtěla mi pomoct, ale věděla, že nemůže. Možná, že jsem Willa viděla jako arogantního člověka. Ale něco mi říkalo, že ve svém nitru takový není. Musel mě mít alespoň trošilinku rád. Jinak by mě přece nezachraňoval.
,,Gracie, někdo chce s tebou mluvit" objevila se ve dveřích Esmaralda. ,,Už jdu" fňukla jsem s kapesníkem u nosu a očí. Zhoupla jsem se z postele, a udělala pár kroků do kuchyně. Esmaralda seděla u stolu. Dívala se na člověka před ní. Agent Andy se otočil na mě, a lehce se usmál. ,,Doufám, že jste si užila den nezávislosti,Grace." Ano, užila. Komu by se nelíbilo kdyby mu řekli, že mu někdo blízký umřel. ,,Bylo to...zajímavé" zalhala jsem. ,,To je dobře. A ještě něco. Máme vraha."
Udiveně jsem se na něj podívala. Díky tobě a drobné pomoci od Esmaraldy, víme kdo ty dva zabil." ,,Skutečně?" ,,Ano, a je to" pronesl slavně. ,,Creptree" skočila mu do řeči Esmaralda. ,,Cože? Ředitel Belfouru je vrah?" Oba kývli. ,,Ale, proč?" ,,Dej mi tvou sponu na šátek. Tu co ti dala Esmaralda k narozeninám." ,,Tu brož?" ,,Je to spona na šátek." ,,To je jedno." Dala jsem Andymu brož, a ihned jsem zpozorovala, že je v ní kamera. ,,Když si tě k sobě zavolal do kanceláře, vytvořila jsi záběry, které nám pomohli usvědčit ho."
ČTEŠ
Půlnoc nad San Franciskem ( pokračování Agentka z Trafalgar Square)
AdventurePoté, co jsem skoro ukončila výcvik u MI6, musela jsem utéct. Spolu s Willem a Charlotou jsem utekla do Berlína, kde mě záhy odvedl jeden neznámý muž. Ten mi vysvětlil, že CIA, si pro mě přišla, abych šla na misi do Kalifornie. A do toho všeho jsem...
