Byla to obyčejná bílá obálka s mým jménem v rohu. Opatrně jsem ji roztrhla. Vevnitř byl jen kousek složeného bílého papíru. Opatrně jsem jej rozložila a začala číst:
Grace,
jestli čteš tenhle dopis, nejspíš nejsem mezi živými. A taky, že se Charlotte hrabala v mých věcech. Potřebuju od tebe něco. Na trafalgarském náměstí je jeden dům. Dobře jej znáš. Vedle něj je takový béžový. V druhém patře měla naše rodina byt. Za obrazem královny je sejf. Zadej kombinaci 56835, a ta modrá krabička myslím patří tobě. Objevil jsem to náhodou, a Charlotte mi vysvětlila, že to je velmi důležité. Velmi. Vezmi to, a opatruj to.
A ještě něco. Naše setkání nebylo nijak dlouhé, přesto jsem k tobě možná dokázal cítit něco jako přátelství. Pokusil jsem se tě ochránit, a poslat tě na druhý konec světa do bezpečí. Jak víš, nejspíš nejsem již mezi živými, a mohu ti říct, že mě nejspíš zabil někdo kdo se tě pokusil zabít. A nebo ne. Ale už tě nebudu moci chránit, jak jsem to tvé matce slíbil.
Dávej na sebe pozor, Grace. Nemáš představu kolik lidí ti usiluje o život.
Navždy sbohem
William
Vzala jsem ten kus papíru a přitiskla k sobě. Bylo to to jediné co mi po Willovi zbylo. Z oka se mi vyplížila slza. A tu následovala další, a další. Až nakonec zamhlili mé oči tak, že jsem ani nedokázala rozpoznat vnitřek letadla.
,,Sokolíku, jste v pořádku?" oslovil mě agent. ,,Ano, jsem" otřela jsem si z oka slzy.
ČTEŠ
Půlnoc nad San Franciskem ( pokračování Agentka z Trafalgar Square)
AventuraPoté, co jsem skoro ukončila výcvik u MI6, musela jsem utéct. Spolu s Willem a Charlotou jsem utekla do Berlína, kde mě záhy odvedl jeden neznámý muž. Ten mi vysvětlil, že CIA, si pro mě přišla, abych šla na misi do Kalifornie. A do toho všeho jsem...
