Kam hvězdy padají?

Ježíš Nazaretský

,,Nemůžu uvěřit, žes mě do tohohle vážně dokopala," postěžovala jsem si Claře zrovna když mě horlivě táhla prostředkem nákupního centra.

,,Říkám ti to snad posté, potřebuješ novej mobil s přístupem k netu."

Povzdechla jsem si a pohledem zkoumala všechna zátiší nákupáku, za celý svůj život jsem tu snad poprvé. Vyleštěné podlahy, jasná světla, velké skupinky lidí, všechny menší obchůdky mají nahlas puštěnou hudbu, jakoby se přetahovaly o to, čí bude slyšet nejvíc. Zaslechla jsem útržky konverzací a spousty spousty smíchu. 

,,Grace, nezastavuj se, máme toho spoustu, co musíme stihnout!" napomenula mě Clara a dál mě tahala za ruku směrem k obchůdku s mobilními telefony. ,,To jsi nikdy nebyla v obchoďáku?" zeptala se netrpělivě, když jsem se snad podesáté zastavila.

,,Ehmm.."

,,Bože!" protočila očima, ,,ty jsi vážně asociál!"

Ani nečekala na mou reakci a protlačila nás větším hloučkem asijských turistů. Míjely jsme spousty obchodů s dámským i pánským oblečením, pár hračkářství a obchodů s doplňky a nespočet stánků s občerstvením. Konečně jsme zastavily před drobným tichým krámkem s mobily z druhé ruky. Rozvážně jsem vkročila dovnitř a snažila se neupadnout do mdlob při pohledu na ceny některých telefonů. 

,,Claro," zašeptala jsem a poklepala jí na rameno, ,,tohle si nemůžu dovolit."

Jen se usmála a dál se prohrabovala košíkem s kryty.

Moje finance by stačily stěží tak na nějaké staré véčko, nic modernějšího jsem si rozhodně dovolit nemohla. I když, při pohledu na zdejší sortiment, bych tu stejně nic novějšího nenašla.

Po očku jsem otáčela cenovky a zkoumala ceny.

Moc drahé.

Moc staré.

Moje nokia je oproti tomuhle luxus.

Tohle v ruce snad držel i Ježíš Nazaretský!

Hledání už bych dávno vzdala, kdyby se na mě ten dost divně vzhlížející zpocený prodavač s culíčkem na zátylku a sandwichem v ruce tak divně nedíval z jedné strany a má ulítlá kamarádka s praštěnými nápady z druhé. 

,,Claro, pojď pryč, nic co by stálo za to si beztak dovolit nemohu," postěžovala jsem si tiše, ,,a ten prodavač na nás dost divně kouká!"

Obě jsme se na něj otočily zrovna ve chvíli, kdy si utíral chilly omáčku ze svého strniště, přičemž si upatlané prsty utřel do trička.

No fuj.

,,Myslím že už nikdy nebudu jíst," podotkla jsem a pozorovala své špeky a porovnávala je s jeho.

,,Buď v klidu, myslím, že my jsme oproti němu podvyživený," řekla Clara tiše a já už neudržela nával smíchu a hlasitě se rozesmála.

,,Tak jo, půjdem pryč," přiznala Clara, ,,to už se víc vyplatí koupit ti novej."

Otočily jsme se k odchodu a rázným krokem vyházely pryč.

,,Na shledanou!" zasyčel prodavač s plnou pusou a na pult tak vypustil ze svých úst pěknou hromádku drobečků.

,,Sbohem!" zakřičely jsme s Clarou jednohlasně.

Vyběhly jsme ven a zastavily se až na lavičce za rohem. 

,,Tam už nikdy nepáchnu," zasýpala jsem.

,,Tak pojď," vyhrkla Clara a už mě tahala zpátky na nohy.

,,Kam bychom šly?"

,,Koupit ti mobil."

,,Vždyť víš, že nemám na novej, nemám peníze ani na opotřebovanej," postěžovala jsem si.

Clara mou poznámku nezastřeně ignorovala a rázně si to kráčela k protějšímu obchodu s elektrospotřebiči. Ten už vypadal značně lépe, prosklená výloha byla vyleštěná a odkrývala většinu interiéru obchodu. Nad vysokými regály plnými lesklých výrobků nějaké čínské manufaktury zely informační tabule s uvedenými slevami.

Neochotně jsem se zvedla a běžela za Clarou. Prošla jsem celý obchod, až jsem konečně našla oddělení s telefony a s ním i mou kamarádku.

,,Podívej!" vypískla a vrazila mi do ruky odpornost vzhlížející jako růžová cihla, "tenhle stojí skoro stejně jako ta véčka v tamtou krámu," ukázala na objekt naší předchozí návštěvy.

Asi proto jak ten 'mobil' vypadá.

,,Tak jako tak si to nemůžu dovolit," zašeptala jsem, "peníze sice naspořené mám, ale nechci většinu z nich utratit za mobil."

,,A za co jinýho bys je asi utrácela," podotkla Clara. 

,,Nevím," připustila jsem a nervózně si okusovala spodní ret.

,,Jsi v pubertě Grace, hlavní úděl teenagera je utrácet a být naprosto k ničemu."

,,Ale i tak.." porozhlédla jsem se kolem sebe, ,,nepřipadá mi to správný."

Opatrně jsem jí vrátila tu růžovou ohavnost. Clara se jen ušklíbla a vytáhla z regálu černou, o dost lépe vypadající, verzi stejného telefonu. Nechápavě jsem ji pozorovala, jak si to štráduje k pokladně.

,,Ber to jako dárek, Grace!" křikla na mě a vrazila krabičku s telefonem pokladní.

Než jsem ji stihla dohonit, už si přebírala od pokladní bílou igelitku s logem společnosti a vycházela z obchodu.

,,Claro!" vykřikla jsem, ,,nemůžeš za mně takhle utrácet!"

,,Klídek holka, dostaneš ho, až mi prokážeš, že máš koule."

Nechápavě jsem ji pozorovala jak kolem sebe točí s igelitkou.

,,Co když ho nechci," podotkla jsem skepticky a zkřížila si ruce na prsou.

,,Ale chceš!" prosazovala si, ,,mobil znamená internet a internet znamená neskutečný množství informací a sociálních stránek, které můžeš využít k deaktivaci toho drbu."

Vítězně se na mně usmála a nahodila hrdinskou pózu.

,,Fajn, co mám udělat, abych ti dokázala, že si tuto šanci zasluhuji?" 

,,Běž do tamtoho obchodu, kup si džíny a nějaký slušný triko, běž na záchodky, převleč se a vyhoď už, prosím tě, to příšerný triko s motýlkem a ty molama prožraný tepláky!"

Neochotně jsem se na ní podívala. Jemně jsem pohladila své milované pohodlné tepláčky.

Nikdo vás nebude urážet, lásky! Já vás nedám! 

To tak, vyhazovat tak kvalitní kus látky! Hezky si je potom schovám do tašky.

,,To je všechno?"

,,Ne, pak zajdeš za tamtím fešákem a začneš s ním mluvit," ukázala na dost pěkného kudrnáče nedaleko od nás, který si zrovna skrz výlohu prohlížel knihkupectví. 

,,A to to nemůžu udělat bez tý útraty v tom obchodě?" postěžovala jsem si.

,,Ne, to by před tebou totiž utekl."