Seděla jsem v autobuse a sledovala jak ubíhá cesta.V uších jsem měla sluchátka,ve kterých mi hrály mé oblíbené písně.Jela jsem z práce domů.Měla jsem 12tku a tak jsem se neskutečně těšila.Na svůj byt,na postel,horkou vanu a na svého přítele Štěpána.Žijeme spolu uz 2 roky.
, Měli bychom si koupit auto,' pomyslela jsem si, když autobus stavěl asi každých 10 minut.Autem bych byla doma už dávno. V práci jsem sice byla 12 hodin,ale má práce mě baví.Dělám v Nosferat baru na jednom konci Brna.A jak už to bývá, zákon schválnosti funguje a tak bydlim přesně na druhé straně meho oblíbeného města. Byla už tma a autobus se pomalu došourával na nádraží.Konečně jsem mohla po úmorné půl hodině vystoupit a nadechnout se čerstvého vzduchu.Svázala jsem si své dlouhé černé vlasy do culíku a vydala se na sídliště.Bydlíme ve 14.patře.V posledním.A k tomu nam nejede výtah, vážně skvělé! Takže jsem se po odemčení bytových dveří a jejich následném zavření svlékla a ponořila do vany,kam jsem si napustila vodu.Bylo to tak uklidňující.Dnes jsem dokonce musela vynaložit všechnu svou sílu,abych z baru vyhnala devianta, který nám začal ničit výzdobu k tématu ,,JSME DĚTI NOCI". Začal tam strhávat černé látky a nebyl tam nikdo,kdo by mi pomohl,a tak jsem si musela pomoci sama.Vážně náročný den.A tak jsem byla šťastná, když jsem se svalila na postel a do pár minut usnula.
Ahoj,rozjíždím zase další sérii mých výplodů a sama jsem zvědavá,co z toho vyjde.No,uvidíme.Mějte krásný den a ahoj (:
ČTEŠ
Já,Charlotte
Short StoryJsem obyčejná holka,která má 24 let a pracuje v Nosferat baru.Přála jsem si dlouho dítě...Ale někdo vedle mě ne.Život je někdy vážně těžký.
