Já,Charlotte

3.

Ve tři hodiny ráno mě probudil smích na chodbě. Pak se otevřely dveře. Vešel Štěpán s nějakou ženskou a držel ji kolem pasu.
,,Jsou tři ráno, děláš si ze mě srandu? A co ona je zač?!" křičela jsem na něj. Byla jsem opravdu naštvaná.
,,Tak ty jsi ta hysterka, o které mi Štěpán říkal? No, tak to opravdu s tebou neměl lehké." odvětila mi s drzým úsměvem ona.
Šla jsem do ložnice, vyndala kufr a do něj naházela co nejvíce Štěpánovo věcí. Odnesla jsem to do předsíně, kde celou dobu stali a on jí něco šeptal do ucha a ona se při tom strašně smála.
,,Odejdi." řekla jsem mu.
Štěpán jen vzal kufr a oba odešli z bytu. Ještě mi podal klíče a už byli pryč. Zavřela jsem dveře a svezla se po nich zády. Hlavu jsem složila do dlaní. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat.
Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Nalila jsem si do sklenice Coca-colu a odešla do ložnice. Všimla jsem si, že mi přišla SMS.

Ahoj kočko, jak se ti daří?Ani se neozveš...
 Mám cestu přes Brno, nechceš se vidět?
                                                   Petr

Zrovna vhod. Petr, můj kamarád, mi vždy pomohl se vším a byl tu pro mě a já pro něj. Zažili jsme si toho spoustu a já jsem byla ráda, že ho znám.

Ahoj, promiň, mám teď toho moc.
Ráda tě uvidím, Péťo. Napiš až tu nějak budeš.
                               Char

Položila jsem mobil, lehla si na postel a začala brečet. Nečekala jsem, že se k tomu postaví takhle. Moc mě to mrzelo. Kolem čtvrté jsem usnula.