Miluji tě, Reeshi...

2

Nechápavě jsem se odtáhl. Co to mělo znamenat? Nevím...
,,Promiň, Schneidre".
Otočil se ode mne. A už si mě dál nevšímal... nevím proč, ale bolelo mě to.

Z pohledu Richarda

Obrátil jsem se od něj. Chtěl jsem ho obejmout a líbat. Ta chuť byla silná. Ale nemohl jsem... byl naštvaný... alespoň tak vypadal. Byla to chyba. Neměl jsem to dělat. Zkusím usnout. Najednou mě obejmul. Že by přeci jenom nebyl naštvaný?

Z pohledu Schneidera

Bolelo mě, když si mě nevšímal. Ne že bych nutně potřeboval něčí pozornost, ale... od něj... mě to prostě bolelo... třeba si myslí že jsem na něj naštvaný? Ale já nejsem... Jenom jsem byl zmatený. Musím mu to dát najevo. Obejmul jsem ho, lehce políbil na krk a položil si hlavu na jeho bok. A hned jsem usnul...

Ráno jsem se probudil dost brzy, asi v sedm. Kde je Reesh? Asi bude v obýváku, půjdu se za ním podívat, řekl jsem si a oblékl se. Jak jsem si myslel, byl tam. Podíval se na mě a zrudnul. Přišel jsem k němu.
,,Reeshi... vysvětli mi ten včerejší večer..."
,,J-j-j-já, já n-n-nechtěl-"
,,Počkej, půjdem do pokoje tam budeme mít větší soukromí."
V pokoji
,,Promiň... J... Já tě nechtěl naštvat..."
,,Nenaštval si mě."
,,Schneidere já tě miluju... celou tu dobu jsem tě miloval."
Zalehl jsem ho.
,,Já tě taky miluju, Richarde. Hrozně moc..."
Začali jsme se zuřivě líbat a líbání nemělo konce...
,,Ahoj hrdličky!"

Druhá kapitola je tu:* Snad se vám líbila. Zatím je to takové o ničem, ale to se změní.:* Kdo myslíte, že je nachytal? (Skoron ikdo to nečte ale jen tak to píšu pro pocitXD)
Dobrou noc:*