*White Infinity* (CZ) - komplet

1.KAPITOLA: Anděl

Tohle byl nejhorší a nejbolestnější den v mém životě. Umírala jsem.

Svíjela jsem se v palčivé, nesnesitelné bolesti, která nechtěla přestat.

Nade mnou stálo několik postav. Některé plakaly, jiné na mě stále křičely, ať se vzbudím a nikam neodcházím. Ale ta kulka se mi zarývala do prsou čím dál víc. Chtěla jsem je poslechnout, ale nešlo tomu zabránit. Co se stalo, už nezmèním.

Cítila jsem chlad. Cítila jsem svou krev, jak teče všude kolem mě, lepí se na mě a dělá všude okolo obrovské louže.

Chtěla jsem ječet bolestí, ale nešlo to. Mohla jsem sebou jen trhat. Nic víc.

Když jsem to vzdala a celý svůj mizející život hodila za hlavu, objevil se po mé pravé ruce někdo v bílém oblečení.

Těžce jsem zamrkala.

Přistupoval ke mně blíž.

Byl to muž. Na sobě měl bílý oblek. S bílou kravatou, bílou košilí, bílými botami. Vlasy měl delší a tmavě černé. Jeho oči byly fascinující. Byli šedé, ale kolem zorniček tvořila zeleno-žlutá barva jakési sluníčko.

Ten člověk byl tak nádherný. Vůbec nevím, kdo to byl, ale v tuhle chvíli jsem mohla jasně říct, že bych s ním strávila celý svůj život, kdyby mi teď nemizel před očima.

,, Ničeho se neboj '' zašeptal tak neodolatelným sametovým hlasem. Dala jsem na jeho slova, a přestala se bát toho, co mě teď čekalo.

Muž přistoupil ke mně a vzal mě do náruče. Což byl opravdu divný pocit.

Udělalo se mi špatně od žaludku a špatně se mi dýchalo.

,, Už je dobře, jak se cítíš? '' zeptal se ten muž, který mě svíral v náručí.

Muselo mu připadat divné, že na něj tak civím, ale vůbec jsem nechápala, co se to tu děje.

,, Já- '' pokusila jsem se vyslovit. Divné. Před chvílí jsem byla neschopná mluvit ,, Já žiju? Tys mě zachránil?! Kdo si? '' vychrlila jsem najednou.

,, Né tak úplně '' řekl a otočil se se mnou v náruči.

Podívala jsem se na zem a dýchání se mi zastavilo. Úplně jsem ztuhla.

,, Co to?! '' dostala jsem ze sebe.

#Tess