*White Infinity* (CZ) - komplet

28. KAPITOLA: Konečně jsem tam, kam patřím

Spala jsem. Ach bože. Usnula jsem.

Když jsem otevřela oči, Scott vedle mě už neležel a byla tma. Posadila jsem se a prostřela si ospalé oči. Popadla jsem svoje oblečení a rychle jsem si ho oblékla. Do pusy jsem si strčila jednu jahodu a postavila se. Rozhlížela jsem se po pláži, ale nikde ho neviděla.

,,Scotte!?'' zavolala jsem. Otočila jsem se k moři, ale loďku jsem taky nikde neviděla. ,,Scotte...'' zamumlala jsem.

Vydala jsem se směrem do ostrova a při tom jsem pořád volala jeho jméno. Přece by mi tohle neudělal, ne? Scott na mě čekal celý můj život, ale neudělal by mi to, co většina kluků. Scott mě miloval, potřeboval mě, nechtěl se se mnou jenom tak vyspat, a pak odejít, ne...

,,Kdo jsi?'' ozvalo se odněkud.

,,Scotte?'' zakřičela jsem a začala se otáčet kolem vlastní osy.

,,Ne,'' odpověděl hlas. ,,Kdo jsi?'' zeptal se znova.

Začala jsem se bát. Ten hlas zněl tak hrůzostrašně a navíc byla tma. Nic jsem neviděla. Nikoho jsem neviděla a ten hlas jsem navíc ani neznala.

,,Kdo jsi ty? Vylez,'' vyzvala jsem hlas. Můj hlas se sice třásl, ale vykoktala jsem to ze sebe.

Už se neozval, ale slyšela jsem, jak něco zašustělo. A potom se přede mnou objevil tvor tak roztomilý, až jsem se zastyděla, že jsem se jednu chvíli bála.

Byl maličký, akorát do dlaní. Vznášel se nad zemí díky svým maličkým křídlům. Byl růžový a chlupatý. Měl oblečené nějaké černé kraťase. Měl obrovské kulaté oči a i v té tmě jsem viděla, že měli takovou růžovofialovou barvu.

,,A... kdo jsi ty?'' zeptala jsem se a zamračila se.

,,Sice jsem se ptal první, ale - ''

,,Počkat, ptal? Ty jsi...'' odmlčela jsem se a zvedla obočí. ,,kluk?'' podivila jsem se a pokusila se nesmát.

,,Jmenuji se Jack.'' oznámil a ignoroval moje otázky a narážky.

,,Ehm... Jacku. Co jsi zač?'' zeptala jsem se, ale on jenom zavřel oči a zavrtěl hlavou. Jasně, byla jsem na řadě s představením. ,,Já jsem Ashley.'' špitla jsem.

Jenom přikývl, jako bych potvrdila jeho myšlenku, nebo co.

,,Hele, nevím, co po mně chceš, ale ať je to cokoliv, varuji tě. Totiž... jsem větší, než ty.'' zvedla jsem jedno obočí. ,,A navíc hledám svého přítele.''

,,Scotta,'' řekl.

,,Jo, jak to víš?'' 

,,Vydedukoval jsem to z toho, co si tady před chvílí křičela.'' odpověděl. Pořád jsem nemohla uvěřit, že je to kluk. Vždyť byl růžový! A taky jsem nemohla přijít na to, co je to za stvoření. Tohle jsem ještě nikdy neviděla.

,,On zmizel. Na chvíli jsme usnula, a když jsem se probrala, už vedle mě nebyl. Buď utekl, a nebo...''

,,Neutekl. On ho unesl,'' prohlásil klidně.

ON? Kdo byl ON? Zalapala jsem po dechu. Bylo jedno, kdo je ON, věděla jsem, že unesl Scotta. Ať to byl kdokoliv, pořádně si to u mě zavařil. Pro záchranu Scotta udělám cokoliv.

,,Zaveď mě k Němu.'' řekla jsem. Nepočítala jsem, že bude odmlouvat. Prostě jsem mu to přikázala. Nebyla to otázka, ale jednoduše rozkaz. A on ho poslechl. Otočil se a letěl pryč, tak jsem ho následovala. Doufala jsem, že mě k Němu zavede.

Prodírala jsem se ostrovem až na jeho druhý konec. Tam se mi Jack ztratil a já jsem osaměla.

Tahle strana vypadala úplně stejně jako ta, na které jsme byli my. Otočila jsem se zády k oceánu a zaslechla jsem za sebou kroky. To určitě musel být ON. Byla jsem připravena udělat cokoliv, abych Scotta dostala zpátky.