*White Infinity* (CZ) - komplet

2. KAPITOLA: Seznámení - 2.část

Padla jsem do měkoučkých oblaků na kolena za Scottem a čekala, co se bude dít.

Bůh se pomalu zvedl ze svého zlatého Křesla a přistupoval k nám. Neviděla jsem mu do obličeje, což mě znervózňovalo.

Zastavil se a jeho pohled - jak jsem usoudila - spočinul na mě.

,, To je ona? '' zahřměl tak sladkým, sametovým, jemným hlasem ke Scottovi, který vzhlédl a pomalu přikývl. 

Proč mě taky všichni nazývali ,,ONA''? Vůbec jsem nechápala o čem mluví.

,, Tedy '' pronesl Bůh a jeho ruce spočinuly v tlesknutí ,, Tvé jméno, dítě '' zeptal se pomalu stvořitel. Stále si nesundal tu kapuci - a asi to neměl ani v plánu - díky které jsem mu neviděla do obličeje, což bylo frustrující.

,, Ashley Dowmová '' pronesla jsem nervózně. Ladně se otočila spěchal k nějaké tlusté, staré, zaprášené knize, která se nacházela na malém stolečku vedle jeho trůnu.

Podívala jsem se na Scotta. když jsem ucítila jeho pohled na mých vlasech. Čekala jsem, že odvrátí zrak, když ho načapám, ale on se na mě dál upřeně díval. Jako kdybych byla poslední člověk na téhle planetě. Jako na nějaký krásný, svatý obrázek. Když neodtrhl zrak on, musela jsem to být já. Podívala jsem se tedy na Boha, který stále listoval v té obrovské knize.

Cítila jsem, že se na mě Scott stále dívá. Znervózňovalo mě to. Už tak nevím, co mě čeká a on mi dělá ještě tohle.

,, Inu '' pronesl po chvíli Bůh, otočil se k nám a pomalým, ale ladným krokem k nám přistupoval. ,, Ashley Dowmová nyní je z tebe anděl a tvým nejdůležitějším úkolem je, držet existenci andělů v tajnosti. '' pověděl Bůh a natáhl ke mně ruku, která mi spočinula na pravém rameni.

Zamračila jsem se ,, A komu bych to mela říct a hlavně . . . Jak?! '' zeptala jsem se možná až příliš drze.

Bůh odtáhl svou ruku. Scott na mě stále zíral, i když se k němu Bůh otočil a pohledem ho - asi - žádal, aby sena něj podíval.

,, Jsi si jist, že to opravdu chceš? Mohla by klidně jít . . . '' nedopověděl ani Bůh a Scott bolestně zavřel oči. Přidušeně polkl a zase otevřel své nádherné oči.

,, Dobře. Tak si ji vezmi na starost. Vysvětli jí pravidla a všechno, co se kolem nich točí. Znáš je skoro tak dobře, jako já. Možná teď i ta druhá, že? ''

,, Cože?! Já? Ale Bože!''

,, Neodmlouvej. Jsem si jist, že to zvládneš '' zahlaholal Bůh. 

Otočil se, zamával svými perutěmi a v mžiku byl zase ve svém křesle a pokračoval v tom, co dělal, než jsme ho vyrušili.

Viděla jsem Scottův zoufalý obličej, když se zvedal. Bylo to z toho, že mě měl na starost? Nebo z toho, že mi měl pravidla vysvětlit on? A jaká druhá pravidla měl na mysli Bůh? Měla jsem na něj plno otázek, které ale nebudou zodpovězeny, protože nebudou ze strachu vysloveny. Znala jsem Scotta sotva půl dne a už mi připadalo, jako kdybych ho znala celičký svůj marný život. Kdybych věděla, že něco , jako Nebe opravdu existuje a bude tady někdo, jako Scott, přišla bych dobrovolně k tomu vrahovi, který mě zastřelil a prosila bych ho, ať mě na místě zabije.

Následovala jsem Scotta kamsi do neznáma. Vlastně celé tohle Nebe byla jedna velká neznámá. Šel asi metr přede mnou rychlým krokem, takže jsem musela utíkat, abych mu vůbec stačila. Domnívala jsem se, že se snaží dostat se od blízkosti všech andělů, včetně Boha. 

Před námi byla lavečka, na kterou si Scott sedl a poplácal místo vedle sebe na znamení, ať si sednu za ním.

V hlavě se mi kupilo tolik otázek, ale na všechny jsem měla strach se zeptat. Bála jsem se odpovědí.

Posadila jsem se vedle něho a zadívala se mu do očí. 

Trpělivě jsem čekala, až začne mluvit.

,, Né každý se stane andělem, Ashley '' zamnul si čelo a sklopil oči. Zamračila jsem se a chtěla se ho zeptat, jak to, nebo něco takového, ale on pokračoval ,, Někteří budou andělé a někteří budou prostě bloudit časoprostorem. Navždy. A ty jsi anděl, protože jsem to já chtěl '' řekl a konečně vzhlédl.

Možná bych měla reagovat jinak, ale já se zeptala ,, Proč? ''

,, To je na dlouho, Ashley ''

,, Hele, jsem teď něco, jako anděl a budu žít věčně. Já mám času dost, stejně, jako ty. '' opáčila jsem.

,, Víš, jak říkal, že náš největší úkol je, držet naši existenci v tajnosti '' nebyla to ani otázka, ale přikývla jsem ,, Před pár lety žil anděl jménem Homér. Jednoho dne se vypravil, aby se podíval na Zemi. Jenomže zapomněl přiletět nenápadně a do nějaké temné uličky. Viděli ho lidé. Pro tehdejší lidi to byli druhé Vánoce, tak se k němu vrhly . . . a snad si to domyslíš.

Kousky jeho peří, vlasů a oblečení se prodávaly jako suvenýry z anděla. Aby se tyhle drby už neroznášely, museli jsme zavraždit přes sto lidí '' odmlčel se, a přemýšlel, jak pokračovat ,, Museli jsme zabíjet muže, ženy, dokonce i děti. Když už ostatní odletěli a nechali mě tam s poslední smrtelnicí já . . . prostě nemohl. Byla těhotná a prosila mě, ať ji nechám žít, že to nikomu neřekne. Věřil jsem jí, ale musel jsem splnit svůj úkol.

Ta žena vypadala chudě. Černé vlasy, roztrhané oblečení.

Když jsem se jí dotkl, abych jí pomohl vstát a ukončit to, stalo se něco úžasného. Ten dotek mi umožnil něco vidět. Budoucnost té nenarozené dívenky. Krásnou budoucnost. V tu chvíli jsem to nemohl udělat. Ta holčička byla až moc krásná na to, aby zemřela ještě než se narodí. Tak jsem jí řekl, že je volná, ale jestli se o nás někomu jen zmíní, zemře.

Každý den jsem sledoval tu ženu. Opravdu nelhala. Sledoval jsem ji i po tom, co porodila to modrooké stvoření.

Její dítě jsem taky sledoval. Připadala mi tak nějak fascinující, hlavně po tom co jsem viděl, když jsem se dotkl její matky. Ten pocit byl tak povznášející.

Tu dívku jsem tady odsud sledoval na každém kroku. Při každém jejím poprvé. Na všechno jsem žárlil. Přál jsem si být místo toho obyčejného kluka,protože ona byla tak neobyčejná. Sledoval jsem ji až do její smrti. Tam sem se jí mohl konečně dotknout. Za těch 20 let sledování jsem se jí mohl konečně fyzicky dotknout. Musel dělat, že ji neznám a tvářit se nezaujatě její krásou. Jejími krásnými, blonďatými vlasy. Jejími nádhernými modrými oči. Tomu rozkošnému úsměvu, při kterém se jí udělají vějířky vedle očí.

Takže . . . Přesně kvůli tomu tady jsi. Kvůli sobeckosti jednoho zamilovaného anděla '' vylíčil a díval se mi do očí.

Zamrkala jsem ,, Ty . . . mě miluješ? '' zeptala jsem se a mírně se uchechtla.

Zamrkala jsem ,, Ty mě miluješ? '' zeptala jsem se a mírně se uchechtla.

,, Tohle vysvětlení ti nestačilo? '' zeptal se zaskočeně.

Je vůbec možné, aby tenhle nádherný anděl miloval mě? Mluvil o mě, jako o nějaké princezně. Když vyprávěl ten příběh, v hloubi duše jsem trochu doufala, že bych to třeba mohla být já, ale že to bude skutečně pravda, by mě nikdy nenapadlo. 

,, A co třeba tohle? '' Přiložil mi ruce na tváře a lehoučce mě políbil na rty. Byl to dokonalý džentlmen. 

Při tom polibku - ač už byl jen takový nijaký - jsem se celá rozechvěla.

,, Ach Scotte! '' zasténala jsem a padla mu do náruče ,, Proč si mě nechal tak dlouho čekat? Proč si za mnou nepřišel? '' zeptala jsem se a z očí mi vytíkaly slzy.

,, Nemohl jsem. Kdybych směl, byl bych u tebe pořád, to mi věř '' řekl a pohladil mě po vlasech.

-xTess