Přítel plný tajemství

19. Sourozenecké nedorozumění

„To pozorování máte v rodině, že jo?" nebezpečně se usmála a s pobavením v hlase mi odpověděla. „Podle toho, jak to vezmeš. Každý upír pozoruje jinak. Jeden přátelsky, druhý nepřátelsky, třetí jako na oběť, čtvrtý jako na hračku... Těch pozorovacích technik je spousta." hned jak to dořekla, tak mi vlítla na jazyk další otázka. „A ty na mě koukáš jak?" zeptala jsem se zděšeně... přimhouřila oči a svůj úsměv zvětšila. „Jako na oběť." řekla s klidem. Vyděsila jsem se a trochu nepatrně se od ní odtáhla, i když toho si musela určitě všimnout. S víčky dokořán jsem se na ní dívala a popadala dech. To ji rozesmálo. „Hlavně že jsi ho přemlouvala a teď se mě bojíš!" řekla během jejího smíchu. Já to ale nechápala. „Cože?" „No ty jsi Andrewa přesvědčila, abych tu zůstala, a teď se bojíš být se mnou v jedné místnosti." no jo. Jsem blbec... Sklopila jsem oči a zapřemýšlela nad výmluvou. „Hele, nic ti neudělám, dělala jsem si srandu! Koukám na tebe jako na přítele." smích zmizel a ona se na mě přátelsky usmála jakmile jsem se na ní podívala. Hlasitě jsem si oddychla. „Děkuju, to jsi mě uklidnila." „Nemáš zač!" nahodila nevinný úsměv a já jen čekala, co řekne. „Tak co teď? chceš říct něco o těch upírech, nebo si nejdřív uděláš nějaký jídlo? I když je stále brzo, ale jak chceš ty." „Chtěla bych se něco dozvědět o těch upírech, jedla jsem před pár hodinami." řekla jsem spokojeně a zadívala se jí do očí hledajíc vysvětlení. „Dobře, ale pojďme jinam." „Dobrá, tak ke mě do pokoje." usmála jsem se a zavedla ji do pokoje, kde bylo to malé okno. 

Došly jsme ke mě do pokoje a sedly si na postel. Byly jsme od sebe něco přes metr, nebudu to měřit... „Tak můžeš vysvětlovat." pobídla jsem jí. Ona si dala nohu přes nohu a levou rukou se opřela o postel, mezitím co druhou ruku měla položenou na klíně. „Dobře. Tak poslouchej. Jsou dva základní typy upírů. Jeden ten hlavní typ jsou Čistokrevní upíři a ten druhý typ jsou Neúplní upíři. Neúplní se nazývají proto, že bývaly kdysi lidmi. Chápeš?" zaujatě jsem ji pozorovala, protože to bylo moc zajímavé. „Jo zatím chápu, ale čím se neúplní upíři liší od těch čistokrevných?" „Čistokrevní upíři jsou tací, jak ti je vysvětloval Andrew. Ti základní. Neúplní jsou zranitelnější a může je zabít i člověk. Nejsou úplně nesmrtelní a často se vymykají kontrole." „Jak vymykají kontrole? Jakože zabíjí?" „Ano, neustále hladoví po krvi a jsou schopni zabít několik lidí. Proto musí být pod dohledem Čistokrevných." „Jo takhle!" řekla jsem chápavě. Mají to zajímavě rozdělený, zajímalo by mě, kolik takových proměněných upírů je. 

„A to jsou všechny druhy?" usmála se a děsivě mi hleděla do očí. „Ne. Tyto dva typy se pak společně dělí ještě do několika skupin. Nejsou pro ně moc vymyšlené názvy, takže si je budeš snadno pamatovat. Pokud se s námi chceš spřátelit." řekla mile a klidně. Já pouze přikývla a naslouchala dalšímu vysvětlování. „Dobrá. Takže. Dělí se na sedm hlavních skupin. Ono jich je mnohem víc, ale tyhle jsou ty nejzákladnější. Skupiny se mohou mísit i dohromady. Ty skupiny jsou: Agresivní, Neovladatelní, Kontrolovatelní, Flegmatičtí, Stopaři, Lovci a Vybíraví upíři. Pamatuješ si je?" v hlavě jsem si je ještě promýšlela a pak kývla na souhlas. Nebyly to nějaké extra názvy, ale alespoň se to snáze pamatovalo. 

„Tak kterou skupinu chceš slyšet první?" „To mi je asi jedno. Třeba Lovci a Stopaři." odpověděla jsem s úsměvem a bedlivě poslouchala, co mi na to řekne. „Jak chceš. Takže do skupiny Lovců spadají upíři, kteří loví jiné upíry a živý se více upíří krví než lidskou. Je to typ upírů, kteří jsou na to přizpůsobení. A Stopaři jsou typy, kteří si vyberou oběť, a dokud jí nezabijí, tak jí nepřestanou pronásledovat a mučit. Když někdo zapadá do těchhle dvou skupin naráz, je to nejhorší kombinace. Jak pro člověka, tak i pro upíra. Chápeme?" „Jo chápu zatím všechno." řekla jsem s obrovským úsměvem a pohledem jsem ji děkovala, že mi vše vysvětluje.