Přítel plný tajemství

35. Rvačka

„Cos ji sakra udělal?!!" 

Podle pohledu byl dost netrpělivý a já byl docela dost zmatený. Nevěděl jsem co mám říct, a už vůbec, jestli o mě něco ví. To se jim Misaki prokecla? Pokud ano, tak jsem v háji, ale nebudu nic riskovat. Možná, že to udržela v tajnosti, takže radši nebudu nic o sobě říkat. 

Díval jsem se mu do očí a snažil se vyčíst přesně co po mě chce, sám jsem byl docela dost překvapen, takže jsem i nadále mlčel. To se mi ale moc nevyplatilo a Lukáš mě ještě jednou přitlačil ke zdi, abych se probral. „Dělej, mluv!!!" Bože, připomněl mi jednoho chlápka z jednoho gangu... má přesně takový výraz... Podíval jsem se na Misaki, která se na mě vyděšeně dívala. Její oči mi prozrazovaly dvě věci. Omluvu a abych se trochu krotil a nic nevyvedl. No nevím, jestli v tomhle budu mírný. Podíval jsem se na Lukyho a nahodil na něj klidný a zároveň výhružný pohled. „O čem přesně mluvíš?" Moje debilní otázka ho ještě víc vytočila a přiletěla mi rána do pravé tváře. Nikdy bych neřekl, že to od něj bude bolet... „Nedělej ze sebe debila, moc dobře víš o čem mluvím, ty rány na krku má Misaki jen tak z ničeho nic?! Víme co jsi zač, tak nám to vysvětli!" Teď už mi bylo jasné, že ví, co jsem zač a hrál tedy jeho hru. „A už ses jí zeptal? Od čeho to má, nebo proč to má?" Stále na mě řval a nevím, proč ho vytočilo zrovna tohle, pravděpodobně jim Misaki nic neřekla a zapírala to jako vždy. Moc mi to nepomohlo, ale nebudu jí kvůli tomu trestat. Na to ani nemám právo. „No, kdyby nám to řekla, tak to teď a tady z tebe netahám!" Moje blbost mi radila si s ním ještě pohrát. „To je snad moje věc ne?" Jeho šálek asi přetekl... Připravil si levačku a já už věděl, že dostanu do držky znova. „Děláš si ze mě prdel?!! Tady jde o její život ty krev sající magore!!!" při posledních slovech jsem schytal ránu, která mě posadila na zem. Chytl jsem se na postiženém místě, které se rychle začalo hojit a vzhlédl jsem na Lukyho k obloze. Doslova mě nenáviděl. Zamířil jsem pohled na holky, které seděly zhruba tři metry od nás. Misaki si skrývala pusu a slzy jí tekly z očí, což mě docela rozzuřilo. Káťa se jí snažila uklidnit. Moc se jí to nedařilo. Docela by mě zajímalo, proč jí do toho tahaly...

MISAKI

Držela jsem si ruce před pusou a po tváři mi stékaly slzy. Bylo mi moc líto vidět takhle Andrewa na zemi a ani nic nepodnikl. Nevím jestli kvůli tomu, že to jsou mí přátelé, ale nechat se takhle mlátit... to k němu nesedlo... Dost mě zajímá, co si tím chtějí ověřit, ale teď mě docela děsila Lukyho krutost. Nikdy bych nečekala že bude takový. 

„Tak už dost..." doslova jsem na Káťu kňučela, aby to zastavila. „Misaki, každý chlap se o sebe musí postarat a bránit se, nevím proč Andrew nic nedělá, ale pokud je tím, čím tvrdíš tak nemáš důvod se o něho bát." Chytla jsem jí za rameno a snažila se jí to vysvětlit, ale neposlouchala mě a já neměla dost odvahy to zastavit. „Ale...! Já mám teď strach z Lukyho!" Byla jsem moc ukňouraná a bála se o ty dva. Luky vypadal nebezpečně a Andrew jako kdyby přišel o všechnu svou sílu. Teda až do teď...

ANDREW

Už mě jeho chování docela naštvalo a Misaki pohled tomu přidal na síle. Podle toho, jak se nakláněla ke Kátě, tak nás chce zastavit, ale já se nenechám jen tak zmlátit. Chce to po zlým? Tak to bude po zlým. Zvedl jsem se na nohy, když se moje rána zahojila. „Už konečně začneš hýbat pantem?" zeptal se naštvaně Luky. Já pouze stál a mnul si zápěstí. Přemýšlel jsem co udělat. I kdybych jim pravdu řekl, tak by jí stejně nevěřily. To, že mi Misaki povolila se napít z její krve jim musí říct sama. Ale co, porvat se trochu můžu. „Kdybych ti řekl celou pravdu, tak tomu stejně nebudeš věřit, takže ti nic neřeknu už jen z toho důvodu, že jste sem Misaki vzaly." „Cože?" Lukáš se na mě nechápavě podíval a já ho pohybem hlavy donutil otočit se a podívat se, jak Misaki brečí. Určitě si toho nebyl vědom. Jeho nepozornosti jsem využil a tentokrát ho ke zdi odstrčil já. Vyděšeně a překvapeně se mi podíval do očí. Nevím co v nich viděl ale má barva očí by měla být stejná... 

„Tak jak mi teď vysvětlíš její slzy?" řekl jsem s kapkou nadřazenosti, protože z mého stisku se jen tak nevyvleče. Zároveň jsem si připravoval levou ruku tak, aby viděl, že ho udeřím za blbou odpověď. „Nemám ti co vysvětlovat, ty jsi jí ublížil!" drobátko zvýšil hlas. Hned jsem mu vlepil pěstí, ale ne moc, nechci ho zabít a Misaki nechci víc ublížit, bylo to pouze varování. „Ano. Já jí ublížil. Ale to teď s tím vůbec nesouvisí! Protože tenhle krev sající magor byl momentálně obětí!" Poslední větu jsem zdůraznil a poukázal jsem tím na sebe. Jeho výraz mi neměl co říct. Ale stále si na mě chtěl něco najít a to mě štvalo. Není to sranda rvát se s člověkem, kterého můžu jedním úderem zabít. „Kdybys jí nic neudělal, nic takového by se nestalo!" Podíval jsem se do strany a oddychl si. Na jazyk mi skočila jedna dost zajímavá otázka. „Řekni mi jednu věc, prosím tě..." podíval jsem se mu do očí s doslova hladovým výrazem, abych ho trochu vyděsil. A teď nebudu lhát, docela ve mě probudil něco, co mi říkalo abych mu ublížil. Třeba by se probral. „Co ti mám říct?" zeptal se vyděšeně. „...když víš, co jsem zač... Proč jsi mě vůbec zkoušel zmlátit? Muselo ti přece dojít, že z toho bez zranění nevyvázneš a vůbec, že tvoje rány mi nijak neublíží." Lukyho pohled byl k nezaplacení, teď jsem ho zahnal do kouta. Otočil hlavu na levou stranu z jeho pohledu a řekl prosté „Nevím." „Nevíš? Tak já ti dám lekci, aby jsi to pro příště věděl." usmál jsem se a blížil se k jeho krku se záměrem napít se z něj, ale někdo mě vyrušil, když mě zatáhl za ruku se slovy „Nech toho! Tohle nejsi ty!" Vůbec jsem to nečekal, dotyčného jsem okamžitě pustil a otočil se k dané osobě, která mě vyrušila.

MISAKI

Na tu dálku jsem je jen málo slyšela, ale zaslechla jsem něco o lekci. Pak jsem viděla Andrewa, jak se blíží ke krku mého kamaráda. Sebrala jsem na rychlo odvahu a přiběhla k nim. Budu raději, když ublíží mě a ne jemu. Andrewa jsem chytila za ruku a odtáhla ho od Lukyho. „Nech toho! Tohle nejsi ty!" zařvala jsem na něj s pláčem. Vím, že by nikdy úmyslně nikomu neublížil, ale buď jsem se mýlila nebo ho ještě dost neznám. Po odtrhnutí se na mě Andrew šokovaně podíval. Bylo mi jasné, že to vůbec nečekal... 

(Tak doufám, že se vám kapitolka líbila :) xD Snad jsem jí moc nepodělala XD Nevím, kdy vyjde další, ale už možná zítra, uvidím :) Tak se zatím mějte ;))