Přítel plný tajemství

15. Pravda je venku!

Pondělí. Den, který málo kdo z nás má rád. Já osobně ho nesnáším, protože vyhlašuje nový otravný týden a spolu s ním přichází i škola. Jediné na co se těším je Káťa, která doufám dnes půjde do školy. Inu... otravný hluk, který vydává můj budík, co mě každé ráno budí do školy se ozval a vzbudil mě. Máma už byla v práci, takže jsem byla sama doma. A to mě celkem i těší, protože nemusím být potichu a můžu se normálně pohybovat. Obyčejné ranní povinnosti jsem stihla během půl hodiny. Měla jsem asi ještě dvanáct minut čas, tak jsem si sedla na postel a začala přemýšlet nad jednou věcí. Jak zjistit pravdu o Andrewovi, který je podle Petera upír, čemuž se mi moc nechce věřit. Vždy jsem byla přes potvory a nadpřirozeno, ale věřím snad jen na duchy. Možná ani to ne... Ale kdyby upíři existovali, tak jsem asi v sedmém nebi! Kdyby to byla pravda, tak okamžitě začnu hledat všemožné informace. Ale dost přemýšlení, musím na autobus.

Dnes je nějak zataženo, takže čekám, že Káťa nastoupí. Ale ono nic... Takže si vezmu sluchátka a koukám z okna na silnici. Najednou uvidím Káťu jak jede na kole. Taky si mě všimla, vzájemně se zamáváme a jsme obě v klidu, protože jsme si obě jistý, že je ta druhá ve škole. Autobus dorazil na zastávku a já pomalu začala vystupovat. Očima jsem přejížděla zastávku, dokud jsem nespatřila Andrewa. Když jsem ho našla, rozešla jsem se k němu a přemýšlela jsem, jak nakousnout téma o upírech. 

„Ahoj!" „Ahoj."  „Děje se něco?" „Ne, proč?" „Zníš nějak utahaně, kde jsi byla včera? To jsi nešla domů, když jsi mě doprovodila?" sakra... on neví, že jsem se vrátila do nemocnice. „Šla jsem domů. Ale byla jsem dlouho vzhůru." dobrá, odpověď je z části lež, ale spát jsem šla opravdu pozdě, když mě někdo sledoval v pokoji... Nasadila jsem nervózní úsměv a čekala co se bude dít. „A proč jsi nešla spát dřív?" „Noo... měla jsem pocit, že mě v pokoji někdo sleduje a pak jsem uviděla siluetu muže, který se podobal tobě, takže bylo těžký usnout." počkat! Nemohl to být on, kdo za těmi dveřmi byl? Pokud je upír, tak by to pro něj měla být hračka... Ale proč o tom zase přemýšlím, ani nevím, zda vážně existují... „Aha, to je trochu divné, asi se ti jen něco zdálo." řekl to tak klidně, až mi to nahánělo husí kůži. Tak chladně ke mě ještě nepromluvil. „Je ti něco?" zeptala jsem se ustaraně. Jeho přístup se náhle změnil. Ale jakmile mu došlo, že jsem si toho všimla, byl zase normální. „Cože? Ne nic." při odpovědi mě propaloval očima aby mě ujistil, že se vážně nic neděje. Já ale tomu moc nevěřím. Svoji operaci zahájím o třetí hodinu českého jazyka. Jak? Papírky to jistí i když slovně si o tom promluvit by bylo asi lepší. I tak chci to zkusit takhle. 

První dvě hodiny uběhly celkem rychle. Teda alespoň mě, protože jsem je nevnímala a kreslila si. Andrew seděl ve své lavici přes krátké přestávky a asi se učil, protože kdo jen tak zírá do učebnice? Ovšem se svým pozorováním nepřestal, o vyučovací hodiny mě sleduje... Je to sice otravný, ale takhle i vím, že s ním nic není. Padla třetí hodina a já se rozhodla započít můj plán. A jelikož je český jazyk, tak máme paní učitelku Monurkovou, která není zrovna příjemná. Proto jsem papírky musela na Andrewa házet opatrně a přesně a zároveň se i hlásit, abych byla aktivní. A jak bych asi měla začít? Tak třeba se ho zeptáme, jestli má rád nadpřirozeno. 

ANDREW

Tuhle hodinu doslova nesnáším, učitelka je pěkně nepříjemná a já nemám ani dostatek času na pozorování mé oblíbené spolužačky nebo na koukání do blba... Dost mě to štve, ale nějak tu hodinu budu muset přežít. Slyším, že za mnou někdo něco hodil. Bylo to sice jen o jednu lavici ale zpozoroval jsem to. Hned jsem si uvědomil, že to nemohu chytit, vzbudilo by to pozornost. Nechal jsem se tedy trefit. Když věc, co do mě narazila dopadla na zem, sebral jsem ji. Byl to papírek se vzkazem od... od Misaki. Co tak najednou? To nemůže počkat na přestávku? Rozdělal jsem zmuchlaný papírek tak, abych si mohl přečíst vzkaz co na něm byl. Otázka mi v tuhle chvíli nedávala smysl a taky mě zaskočila, že se ptá zrovna na tohle. Zjistila snad o mě něco?