Nevím jak se rozhodnout..

Krok za krokem, a pak pád..

O měsíc později jsem dosáhla svého cíle.. Začala jsem běhat každý den. Den co den jsem uběhla o nějaký kousek víc.. Byla jsem po dlouhé době opět šťastná. Když jsem běhala, nabíjelo mě to neskutečnou energií. Běhání jsem zbožňovala, dokázala jsem se při něm uvolnit a nemyslet na nic kromě toho abych uběhla co nejvíc. Ale pak se všechno tak trošku zvrhlo.. S mojí tehdy nejlepší kamarádkou, s kterou se znám už od mala, jsme se domluvili, že půjdem spolu na koncert, a pak že u ní můžu přespat a další den, že zajdem zakalit na jednu akci kterou v našem okolí zná každý, ale já jsem tam ještě nebyla.. A tak se mi tam moc nechtělo, ale kamarádka říkala, že je to tam super a že si to užijem, tak jsem tedy souhlasila, a jelikož se naši rodiče znají, tak nebyl žádný problém aby nám to dovolili. Říkate si co je na tom.. Co se tam mohlo tak zvrhnout atd.. Ze začátku vše probíhalo hladce.. Na koncertě jsme se sešli v domluvený čas, akorát "hlavní hvězda" měla zpoždění. Sebastian měl hrát v našem městě, jenže dojel zhruba o hodinu později, jelikož dálnice byla prej ucpaná. Tak se nám pak omlouval, ale o to víc se nám věnoval.. Byl to skvělej koncert na kterej nikdy nezapomenu. Po koncertě probíhala autogramiáda a focení s ním, jenže už bylo pozdě večer a mi museli běžet na poslední vlak, který v ten den jel do menšího města, kde kamarádka bydlela.. Když jsme dojely k ní domů bylo asi kolem půlnoci, měly jsme hroznej hlad, tak jsme si daly něco k jídlu a šly jsme si lehnout. Jenže jak už to tak u nejlepších kamarádek bývá nemohly jsme usnout a začly jsme si povídat.. Po pár hodinách kecání jsme usly. Ráno jsem se probudila první, nechtěla jsem nikoho budit, tak jsem vzala telefon do ruky a mrkla jsem se na facebook co je novýho. Po půl hodince se probudila kamarádka. Tak jsme si šly udělat malou snídani, jelikož za hoďku zhruba měl být oběd. Řekly jsme si, že po obědě něco upečeme. Měly jsme chuť na cupcakes, tak jsme si jich chtěly pár udělat, ale trošku se nám to zvrtlo a upekly jsme jich trošku víc, asi kolem šedesáti.. Každá jsme pak dva ochutnaly a zbytek jsme daly do ledničky, aby si mohli vzít i její rodiče a bráška. Poté jsme se šly připravovat na večer. Kamarádka uměla skvěle líčit, tak mě nalíčila a pak i sebe. Jelikož už byl nejvyšší čas jít na autobus, který jel na známou diskotéku, hodili jsme připravené oblečení na sebe a vyrazili jsme. Naštěstí jsme ho stihli. Když jsme dojeli na místo bylo tam spousta lidí. Jelikož se diskotéka nacházela na rozsáhlém místě poblíž vody, šli jsme se podívat, kde jsou spolužáci od kamarádky. Brzy jsme je našli u jedné lavičky u vody, měli hodně popito a tak jim bylo už blbě, tak jsme se od nich odpojili a šli hledat někoho jiného koho známe. Po chvilce jsme objevili další kamarády mé kamarádky a mezi nimi byl i kluk co se jí už delší dobu líbil. A tak jsme s nimi začali pít ve velkým vodku a jim beam. Vypili jsme toho hodně, ale blbě nám nebylo, tak jsme šli tancovat a pak jsme pili dál. Po nějaké době jsem se zvedla a chtěla jsem jít na záchod, ale najednou z ničeho nic se mi zamotala hlava.. Spadla bych na zem kdyby vedle mě nestála kamarádka. Dovedla mě na záchod, bylo mi dost blbě tak jsem se vyzvracela, pak jsem vyšla před záchody, nebyla jsem schopná udržet se na nohou natož tak někam jít kamarádka mě celou dobu podpírala, ale už mě nebyla schopná udržet.. Spadla bych na zem kdyby se tam v tu chvíli neobjevil jeden kluk. Vzal mě do náruče a odnesl mě k vodě, abych se nadýchala čerstvého vzduchu a vzpamatovala se. Najednou mi začala být hrozná zima, nevím proč ale prý jsem se celá třepala zimou tak mi ten kluk dal mikinu. Moc si nepamatuji co se dál dělo, byla jsem dost opilá. Vzpomínám si jen jak jsem se další den pak probudila v nemocnici. Bylo mi děsně.. Hrozně mě bolelo břicho a ani jsem nevěděla co se stalo natož tak jak jsem se tam ocitla. Po nějaké chvilce co jsem se probudila přišli rodiče a řekli mi co věděli od kamarádky co se zhruba stalo a že měli podezření že mi dal někdo do pití drogy tak zavolali radši záchranku. Po té jsem byla na sebe neuvěřitelně nasraná.. Po dlouhé době jsem se začala cítit fajn když jsem znovu chodila běhat, žila zdravě a cítila jsem se jako ještě nikdy předtím..svá... Ale teď po tom co se stalo jsem cítila jako kdyby jsem spadla z té nejvyšší skály a že by nemělo cenu takhle dál pokračovat.. takhle žít.. Ze všeho nejhorší bylo že jsem si mohla za to kam jsem až spadla, kde jsem až skončila sama.. Nikdo mě nenutil abych šla na tu party, pila a opila se, bylo to bohužel moje rozhodnutí. A proto jsem si až moc dobře uvědomovala, že za svoje činy musím nést následky..