Nevím jak se rozhodnout..

Následky s růžovými brýlemi na očích..

Po pár dnech v nemocnici jsem byla zase doma. Bylo mi jasné, že od teď se ke mě budou moji rodiče chovat jinak. Ale nečekala jsem, že se jejich chování natolik změní.. Dělali jako bych byla malé dítě, které nemůže skoro nikam jít samo a když už může, tak jsem jim musela říct všechny podrobnosti kam jdu, s kým jdu a všechny informace o dotyčným.. Cítila jsem se jako byl nemohla mít ani své vlastní tajemství.. Když jsem se vrátila z nemocnice psala mi kamarádka, která se mnou byla na té diskotéce, a ptala se mě jak se mám atd. Nakonec protože toho bylo hodně co jsme si chtěli říct mi zavolala.. Mluvili jsme asi půl hodiny a pak přišla otázka na dotyčného co mi tam pomohl.. Moje kamarádka věděla jak se jmenuje řekl jí to tam, tak mi to řekla a já jsem jí řekla, že mu napíšu abych mu poděkovala. Poté co mi řekla jeho jméno se mě zeptala jestli si pamatuju na to co se tam dělo. Když jsem jí řekla, že moc ne, jestli by mi to mohla říct co se dělo u té vody že si to nepamatuju zhruba od té doby, tak mi řekla, že si toho sama moc nepamatuje.. Když jsme spolu dovolali, napsala jsem dotyčnému co mě zachránil, jmenoval se Denny. Když jsem ho viděla na fotkách na fb, nemohla jsem uvěřit, že mi někdo jako on pomohl, byl tak hezkej už od pohledu na první fotku.. Napsala jsem mu tedy a po několika hodinách psaní s ním mě pozval jestli bych nechtěla jít někdy ven. Tak jsme se domluvili hned na další den. Jen podle toho jak psal, byl úžasnej. Další den jsme se potkali kousek od fotbalového hřiště, což bylo pár minut od mého domu. Přivítal mě objetím a řekl že mi strašně moc sluší (měla jsem na sobě šortky, bílý tílko a takový bílý lehounký přehoz něco jak cartrigan ale jen s krátkým rukávem a takový bílo-zlatý sandálky). Takové objetí jsem ještě nezažila.. abych se při tom cítila tak dobře.. Řekla jsem si že si začnu konečně užívat života naplno, když jsem doteď nemohla kvůli házené. Zeptal se mě kam bych chtěla jít a já mu řekla že tu moc dlouho nebydlím tak že to tu moc neznám zatím. Denny řekl že kousek odtud když půjdem po polňačce chvilku tak že narazíme na lavečku, tak že bysme si mohli sednout tam. Tak jsem přikývla na souhlas a šli jsme, po cestě jsme si povídali. Když jsme došli ke zmiňované lavičce, sedli jsme si a nevím proč jsme si navzájem dívali do očí. Tak dlouze jsem se nikomu předtím do očí nezadívala, měl je tak krásné, neobyčejně modré připomínali mi moře. A pak jsme se k sobě začali pomalounku přibližovat a on mě nezapomenutelně políbil. Nemohla jsem uvěřit tomu co se právě v tu chvíli stalo.. Zamilovala jsem se do něho už jen podle toho jak jsme si psali, nemohla jsem uvěřit, že se mi bude líbit a že budu dokonalej až tak, že se do něj hned zamiluji.. Myslela jsem si v tu chvíli, že tyto rty chci líbat navždy, že je to ten pravý, ale po šesti týdnech s ním se ukázalo jaký opravdu bohužel je.. Neměl najednou na mě čas.. Radši chtěl jít s kámošema chlastat někam a mě to mrzelo a zároveň i naštvalo, protože jsme se už víc jak týden neviděli a strašně mi chyběl.. Potřebovala jsem ho, protože před pár dny se mi stalo něco na co jsem potřebovala nemyslet nejlíp zapomenout na to úplně, ale nešlo mi to, když pořád v tu dobu jsem byla sama doma, pokusili se mě totiž dva týpce znásilnit, tak tak jsem utekla, fakt jsem ho potřebovala mít u sebe, ale on se na mě vykašlal asi mu na mě tolik nezáleželo jako mě na něm mi přišlo.. Když mi napsal, že na mě zase nemá čas kvůli kámošům a chlastání s nima a když jsem mu odpověděla, že jasně jak jinak, tak mi odpověděl, že mi prej několikrát říkal že nemá na vztah čas.. tak jsem mu napsala: " vím, ale  myslela jsem si..myslela jsem že když si říkal že mě miluješ tak že to myslíš vážně a ne že si se mnou jenom hraješ.." A on odpověděl: "když myslíš, tak teda čau" a zablokoval si mě.. Byla jsem zklamaná z něj.. ze sebe.. jak jsem mu mohla věřit že mě miluje a přitom jsem pro něj nic neznamenala, protože kdyby jo tak by se ke mě takhle nezachoval, nevykašlal by se na mě takhle, neskončil by to všechno.. Byla jsem v tu chvíli na dně, chtěla jsem umřít.. Milovala jsem ho, byla jsem schopná pro něj udělat cokoli, dojet za ním kamkoli, ale on si to asi neuvědomoval, zlomil mi srdce na miliony kousíčků.. Nevěděla jsem co mám dělat.. Brečela jsem, myslela jsem si že pro mě život skončil, to byl první moment kdy jsem pomyslela na sebepoškození se.. Vzala jsem nůžky a začala jsem se na levém stehně řezat.. Ze začátku to bolelo, ale pak jsem si na tu bolest zvykla a uklidňovala mě, necítila jsem totiž tolik tu bolest v mém srdci kde jsem pořád myslela na Dennyho.. Najednou mi zabrněl mobil. Šla jsem se podívat kdo píše, byla to kamarádka s kterou jsem byla na té diskotéce kde mi Denny pomohl.. Napsala jsem jí, že jsem na dně, že už takhle dál nemůžu. Tak mi napsala, že půjdeme ven a že si promluvíme o všem. Další den jsme šli ven, povídali jsme si, ale přišlo mi jako kdyby mě nechápala jak se cítím.. Nakonec se mě zeptala jestli bych nechtěla jít s ní a z pár lidma z její třídy na koncert New Element, který se měl konat za několik dní v našem městě. Tak jsem řekla, že půjdu ráda, že aspoň přijdu na jiný myšlenky. Když nastal den koncertu tak jsem tedy šla s kamarádkama na koncert New Element a ani nevím jak se to seběhlo domluvili jsme se s kamarádkou od té kamarádky, že zajdeme další den na diskotéku. Přišlo mi, že se do mě ta kamarádka, která se jmenuje Klárka, dokázala vcítit trošku a pochopit mě, že přesně to co potřebuju je se opít a nemyslet na to co se dělo s Dennym.