„Mami, popiš mi ty šaty, než mi je navlečeš, prosím." Poprosila jsem mamku nervózně a hrála si se svými prsty. Do schůzky s Louisem mi zbývala pouhá hodina a já už byla nervózní jako prase. Dokonce i moje nálada byla horší a bohužel jsem si to vybíjela na mamce, která v tom byla nevinně, jenže ta nervozita byla nesnesitelná.
„Jsou bílé krátce pod kolena s černým vzorem a černou krajkou na ramenou. Budou ti slušet!" Řekla mamce nadšeně a zatleskala si. Musela jsem se zasmát nad jejím chováním. „A boty si vezmeš ode mě na podpatku. Doufejme, že Louis na tebe dohlídne."
„Mami..." Zakňučela jsem a chtěla ty boty ihned odmítnout, jenže mamka si nedala říct: „Tak pojď. Oblečeme tě." Řekla a já se zvedla. Mamka mi pomohla navléct šaty a poté mi je zapnula. „Tak a teď si sedni. Udělám ti něco s vlasy." Řekla a pomohla mi se posadit na židli. Vydechla jsem, ale po chvilce jsem začala vrnět blahem, když mi mamka začala česat vlasy. Miluju, když mi češe vlasy! Poté si mamka pohrála s mými vlasy, a dokonce si pohrála i s líčidly.
Doufám, že se budu Louisovi líbit...
○ ○ ○
LOUIS VIEW
Jedna... Dva... Tři... Čtyři... Vešel jsem na pozemek... Pět... Šest... Sedm... Osm... Devět... Deset... Jedenáct... Vyšel jsem tři schody na verandu a přešel ke dveřím... Osmnáct... Devatenáct... Dvacet... Palec jsem položil na zvonek a zazvonil. Krok jsem ustoupil a v ruce stisknul krabičku, kde byla ta květinová blbost, která se nosí sice na maturitu, ale já to chtěl dát Bell už dnes. Chtěl jsem být první, kdo jí to navleče na ruku.
Otevřel mi pan Walker. „Dobrý večer, pane Walkere. Přišel jsem vyzvednout Bellu." Usmál jsem se na něho a lehce se ošil na místě, jelikož jsem pana Walkera nečekal. Doufal jsem, že mi otevře Belly mamka, která byla rozhodně o něco víc sympatičtější než pan Walker. Doteď si ho matně pamatuju, jak chodil s Paulem na fotbal a občas se pohádal s mým fotrem, když jsme se s Paulem porvali. Šel z něho velký respekt.
„Bello, je tu Louis!" Zakřičel pan Walker do tichého domu a poté na mě upřel svůj přísný pohled. Nervózně jsem se na něho usmál a volnou ruku jsem si strčil do kapsy svého saka. Začal jsem přešlapovat na místě a v duchu počítat toto trapné ticho, kdy mě pan Walker propaluje pohledem a já nervózně přešlapuji na místě. V tom se ozval zvuk na schodech, který se ozýval díky podpatek. Tenhle zvuk už prostě poznám! Ty vražedné boty nosí každá holka na škole!
Kouknul jsem panu Walkerovi přes rameno a moje pusa se v tu chvíli otevřela do ″o″. Asi jsem právě zemřel a objevil se v nebi, kde přede mnou stojí anděl v podobě mé krásné Bell.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Ahoj Louisi." Prošla kolem pana Walkera a usmála se na mě. Koutkem oka jsem se ještě podíval na pana Walkera a musel se uchechtnout nad tím, jak na Bell koukal. Asi nečekal to, že jeho dcera je tak zatraceně nádherná. Opatrně jsem k ní přešel a chytnul jí za ruku.
„Moc ti to sluší," řekl jsem a z krabičky vyndal květinu, což šlo jednou rukou docela ztuha, ale povedlo se mi to – jsem zkrátka borec! Náramek jsem jí navlékl na ruku a Bella se zářivě usmála. Opatrně sáhla na květinu.
„Děkuju."
„Maličkost." Řekl jsem a podíval se na pana Walkera a na paní Walkerovou, která stála za manželem. „Nejpozději v jedenáct vám jí vrátím." Řekl jsem a propletl s Bellou prsty, přičemž se mi srdce rozbušilo.
„To bych ti doporučoval, chlapče." Řekl přísně pan Walker a ještě rychle líbnul své dceři pusu na tvář. „Buď opatrná."
„Budu. Pa," řekla a lehce mě popostrčila, abychom už šli. Ještě jsem se s nimi rozloučil a pomalu odvedl Bellu k autu. „Doufám, že ti táta nedával žádné lekce." Řekla Bell s úsměvem a já jí otevřel dveře na straně spolujezdce. Pomohl jsem jí se posadit a rychle oběhnul auto.
„Ne. Byl moc milej." Tichej, ale milej! Takový otcové jsou nejlepší! „Jsi připravená na nejkrásnější večer života?"
„Nejsi moc velký egoista?" Začaly jí cukat koutky do úsměvu a já se musel taky zasmát.
„Občas se to ego musí zvednout. Ale přísahám ti, že tenhle večer bude nejkrásnější."
„Tak to, abys ihned nastartoval." Řekla se smíchem a já to bral jako rozkaz. Rychle jsem dal klíčky do zapalování, otočil jim, nastartoval a vyjel do města.
Tenhle večer se mi musí povést! Musím Belle dokázat, že jsem lepší než Horan...
