TA SLEPÁ ✔️

32. díl - "Zeptáme se Belly."

NIALL VIEW
Seběhl jsem schody do kuchyně s tím, že si půjdu pro další zeleninu na monokl, ale když jsem procházel kolem hlavních dveří, ozval se zvonek.
„Ježíši," zanadával jsem si a šel otevřít dveře. Zůstal jsem stát zkamenělí na místě. „Tomlinsone? Co tu chceš?" Vyprsknul jsem naštvaně. To mi včera nestačili ti dva volové?! To musí přijít i on?! A vůbec... To je monokl nebo vidím už i blbě?!
„Přišel jsem si s tebou promluvit a i se omluvit. Můžu dál?" Zeptal se a já si ho přeměřil pohledem. Louis si vzdychnul. „Prosím, Nialle. Nechci, aby mě tady ti dementi viděli," řekl a já ho nakonec pustil.
„Hele. Nejspíš mi do toho nic není, ale nechceš taky zeleninu? Jednu bych ti půjčil," řekl jsem a poukázal na jeho rozmlácenej ksicht. Když mu nemůžu tu nakládačku dát sám, tak alespoň mu dám tu naloženou zeleninu v mrazáku. Neuškodí si alespoň vychutnat ten úšklebek, až si tu zeleninu dá na ksicht.
„Díky. Bodlo by," řekl a zasmál se. Nakonec jsem mu ukázal, kde je obývák a došel do kuchyně pro dva sáčky ledové zeleniny a popadl skleničky s dietní kolou. Jinou bohužel doma nemám. Všechno jsem to odnesl do obýváku, kde jsem to vyklopil na stůl a hodil Louisovi jeden sáček. Poté jsem nám nalil kolu a sedl si do křesla. Sáček jsem si položil na svůj nos.
„Co chceš, Louisi?" Zeptal jsem se ho asi po minutě, když stále mlčel a očima bloudil po obýváku. Podíval se na mě.
„Končím," řekl a já se na něho nechápavě podíval. „Styles a spol. jsou pěkní kokoti. Nemá cenu se už s nimi zabývat. A hlavně, když chtějí Belle ublížit,"
„Jak ublížit?" Dal jsem se do střehu. Na mojí Bell nikdo sahat nebude!
„Prostě... Zmlátit, ošukat a já nevím, co se jim všechno honí hlavou. Zítra odejdu z týmu a..." dramaticky se odmlčel. „A chci od tebe a od Bell odpuštění a šanci," řekl a podíval se na mě s těma jeho smutnýma očima.
„Proč bych ti měl věřit?" Přeměřil jsem si ho pohledem. „Teď si hraješ na andělíčka a nějakého chudáka, kterého zmlátil vlastní tým. Začneš na mě hrát ty divadélka, že chceš skončit v týmu a bla, bla a hle!" Lusknul jsem. „Pošleš na nás ty kokoty a nakonec BUM! Chytli jsme se do pasti. To tak," vyprsknul jsem naštvaně. Nebudu ze sebe dělat ještě většího dementa než doopravdy jsem. Tohle už na mě zkoušeli jednou a skončil jsem týden v nemocnici. Znovu se už do té pasti chytat nebudu. A už vůbec tam nepustím Bellu. Na tu už NIKDO, NIKDY nesáhne. O to se postarám! 
„Nialle, věř mi. Přeci bych se nenechal takhle zmlátit. To za A. A za B: Bellu miluju a nepřeju si, aby se jí něco stalo," řekl a mě se v tu chvíli zdálo, že jsem se přeslechl. Zamračil jsem se a narovnal se.
„Zopakuj mi to za B," semknul jsem pěsti a zaskřípal zuby.
„Promiň, Nialle. Ale... Je to pravda," sklopil hlavu.
„Ty hajzle!" Zakřičel jsem naštvaně a chtěl na něho zaútočit, ale Louis ihned udělal ochranitelskou obranu. „To nemyslíš vážně! Celé ty roky jí šikanuješ a najednou se do ní zamiluješ?! To má logiku, sakra?!" Zakřičel jsem naštvaně.
„Přišlo to samo. Já za to, Nialle, nemůžu a mrzí mě to,"
„Tak tebe to mrzí?" Začal jsem se ironicky smát.
„Nialle. Fakt jsem to neměl v plánu. Stačilo jen, aby se mnou měla projekt tenkrát na tu chemii a se mnou něco pohnulo. Prostě... Vím, že k ní něco cítím a neboj," vydechnul. „vztah s ní ti fakt nevezmu. Sluší vám to spolu," řekl a usmál se. Povolil jsem pěsti.
„Ty jsi vážně divnej. Anebo jsi zhulený," přeměřil jsem si ho znovu pohledem.
„Fakt nejsem sjetý ani divný. Jen ti říkám pravdu," řekl v klidu. „A přeju si tu další šanci. Nialle, prosím..."
„Zeptáme se Belly."

* * *

LOUIS VIEW
„Beru," řekl jsem a pousmál se. Celé odpoledne jsem se přemlouval k tomu dojít za Niallem a omluvit se mu. Musím začít znova. S čistým štítem. Styles a spol. mě akorát táhli ke dnu a to jsem nechtěl. Blíží se mi zároveň i maturita a já ji chci bez odřených uší dodělat, protože chci mít slibnou budoucnost. A popravdě... Na tátu kašlu. Ze mě fotbalový idol nikdy nebude. „A teď... Můžu si dochladit ten obličej?! Docela mě to stále bolí," řekl jsem a s Niallem se zasmáli.
„Dřepni si," řekl a sám si sednul zpátky do křesla. „A povyprávěj mi ty tvoje monokly. Ale počkej," řekl a ještě vstal. Někam vypadnul a já ho dobrý tři minuty neviděl. Jediné, co postřehl můj nos, tak byla vůně popcornu. A měl jsem pravdu. Niall po chvilce přišel s popcornem v bílé míse a sednul si zpátky do křesla. „Už můžeš," řekl a začal se cpát popcornem, což mě rozesmálo.
„Ty jsi debil, Horane," řekl jsem se smíchem.