TA SLEPÁ ✔️

3. díl - Chemie

Když mi opět zazvonil budík, nejraději bych ležela v posteli celý den a četla si. Byla jsem i zároveň zmatená z toho včerejška. Niall se choval divně. Tedy ne, že bych to na něm poznala, to bohužel nepoznám, ale už podle hlasu byl nějaký divný. Tedy hlavně potom. A ten hřbitov?! Fíha!

Dneska máme první hodinu Chemii. Nesnáším chemii! Jsem na ní totální debil! Nechápu, jak mě vůbec Paul mohl přemluvit chodit do školy. Měla jsem domácí učitelku, což byla moje mamka a bohatě mi to stačilo. To, co se učíme ve škole, to někdy hold nedávám. Hlavně, když ty vzorce nevidíte a musíte si je potom ohmatat z knížky. Není to zrovna dvakrát příjemný, ale člověk si zvykne.

Moje mamka mě přišla sprdnout, že se mi zase nechce z postele, díky čemuž jsem měla chuť jí někam poslat, protože se mi do školy nechtělo a nejraději bych se válela doma v posteli - což už jsem říkala. Mamka mi připravila kostičkovanou tmavou sukni a bílou halenku. Tedy co mi oznámila. Já mezitím šla do koupelny a provedla ranní hygienu. Poté jsem se vrátila zpátky do pokoje a za pomocí mamky jsem se oblékla. Ta mi poté udělala i vysoký culík a já se konečně potom mohla jít nasnídat, protože mi začalo kručet v žaludku.

Když mě mamka vyhodila u školy, ujal se mě zase pan mistr Horan a se svými ranními vtípky jsme šli k mé skřínce, kde mi opět vyndal učebnici na první hodinu. "Jdeš se mnou?" Zeptala jsem se ho. Niall byl totiž jediná záchrana v chemii. A i v matematice s fyzikou. Na zbytek už jsem docela profík byla.

"Ne. Mám literaturu. Ředitelka mi to změnila. To nevíš?" Zakroutila jsem záporně hlavou.

"Hele! Slepec!" Slyšela jsem z dálky Stylesův hlas a já se ošila. Ať jde pryč! Nemám náladu na jeho pitomé kecy! Slyšela jsem jeho kroky s dalšími stovky kroků studentů, jak se ke mně blíží a jeho parfém smrděl i na sto honů. Začal mávat před mým obličejem rukou... Dělá to vždycky.

"Být tebou dám tu ruku dolů nebo ti jí rozseknu," zavrčela jsem naštvaně a Styles se začal smát.

"Ty tak. Vždyť mě nevidíš," řekl a já ho majzla svou holí do kolene.

"Ale s tou holí tě můžu zbít kdykoliv,"

"Tak hele, kočičko," přitiskl mě ke skřínce, díky čemuž jsem vykřikla a hned na to se ozval Niall, ať mě nechá na pokoji. Začala jsem se třást. Tohle jsem si jednoduše podělala. "Na mě si nebudeš otevírat pusinku, jasný?!" Zakřičel a těsně u mého pravého ucha bouchnul do skřínky. Leknutím jsem povyskočila. "To si ještě vyřídíme," řekl a z ruky mi vytrhnul hůl a hodil jí na zem. Poté odešel. Začala jsem zhluboka dýchat a hned na chodbě byl zase randál.

"Na," řekl Niall a podal mi do ruky hůl. "Je to vůl, nevšímej si ho,"

"Díky, že si se mě zastal," řekla jsem. "Asi půjdu už do třídy," řekla jsem a Niall řekl, že mě tam zavede.

Louis view

Sakra! Zaspal jsem! Rychle jsem vylítl z postele, hodil na sebe první oblečení, co mi přišlo pod ruku a šel do koupelny provést svou ranní rutinu. Hold se svět neposere, když nebudu mít jeden den nalakovaný vlasy. Stejně to moc extra nemusím! Popadl jsem klíčky od auta a doklady a rychle jel do školy.

Těsně za zvoněním jsem vlítnul do třídy chemie a hned v první lavici jsem si všiml Walkerový. Zírala na tabuli jako totalní magor, ale pravda byla taková, že stejně tu tabuli neviděla. Šel jsem si sednout do zadní lavice, zatímco už u katedrály seděl učitel a měl opět poznatky k tomu, že neumím chodit v čas. V duchu jsem mu poslal prostředník a začal ho poslouchat až, co oznámil, že budeme ve dvojicích dělat na domácím úkolu. No, potěž Pán Bůh! Snad ke mně nepřidělí ještě většího debila než jsem já sám. Mohl by mi ale přidělit Elizabeth... S tou jsem si nevrznul hodně dlouho. Musel jsem si nad myšlenkou na Elizabeth olíznout dolní ret. Je to vážně kus! "Tomlinson a Walkerová," přečetl učitel a já jenom vykulil oči.

"Prosím?!" Zvýšil jsem na učitela hlas a podíval se na Walkerovou, která seděla v přední lavici a ani nedutala. No, jasně... Že mě to nenapadlo rovnou. "Já s ní nebudu pracovat!" Řekl jsem naštvaně.

"Ale ano, budeš Tomlinsone. A už o tom nechci slyšet," zavrčel naštvaně ten debil podělanej a já naštvaně bouchnul pěstí do lavice. Tak to je v prdeli! Sbohem moje ego!

* * *

Když zazvonilo, šel jsem k lavici, kde seděla Bella.

"Hej ty," oslovil jsem jí naštvaně a opřel se o lavici. Seděla stále v té samé poloze. Vůbec ke mně ani neotočila hlavu, což mě na jednu stranu sralo, ale radši jsem mlčel. "Kdy máš čas?"

"Nevím," zašeptala potichu a já si opatrně vzal její sešit s výpisky. Neměla je stejný jako mají všichni... A jelikož jsem tomu nerozumněl, sešit jsem zpátky hodil na její lavici až s sebou trhla.

"Co třeba v pátek v sedm," navrhnul jsem. Do šesti mám trénink, tak do hodiny to snad domů stihnu.

"Třeba," zašeptala potichu a začala si hrát se svými prsty.

"Třeba?! Normální odpověď pro tebe neexistuje?!" Zavrčel jsem nepříjemně. Tyhle její zkratky mě rozčilujou! Slepice jedna!

Přikývla: "Tak v pátek." Řekla a já se rozhodl udělat další skandálek. Shodil jsem jí učebnice na zem.

"Okey. Tak v pátek. Nazdar," řekl jsem posměšně a odešel jsem jako king ze třídy. Na chodbě jsem se srazil s Horanem.

"Tvoje slepá holka má na zemi učebnice, asi bys jí měl jít pomoc," řekl jsem mu a Horan se na mě zmateně podíval. Jenom jsem se ušklíbnul a šel na další hodinu, což byl tělocvik.