TA SLEPÁ ✔️

6. díl - Polibek

Hned, co Niall zazvonil, ozvala jsem se s tím, že už mu jdu otevřít a pomalu se dostala ke dveřím. Jediná nevýhoda je ta, že jak to tu máme přestěhovala, stále jsem si bohužel na to nezvykla. Když jsem konečně byla u dveří, pomalu jsem nahmatala kliku a otevřela.
"Ty vypadáš," řekl Niall a hned na to mě objal. "Jsem tu, Bell. Nebreč," řekl a pevně mě objímal. Líbilo se mi jeho objetí...
"Děkuju, že si přišel," řekla jsem a podívala se na něho. "Natož, že Tomlinson dneska byl na mě milý, tak mi doslova sál krev z těla," řekla jsem a vzdychla si. Niallovo dlaň se dotkla mé tváře a pohladil mě po tváři.

"Neboj. Říkej si, ještě ti zbývá jeden ročník s maturitou a potom budeš pryč,"
"To se ti lehko řekne," řekla jsem a protočila očima.
"Řekne," řekl Niall se smíchem a pomalu jsme šli do obýváku. "Pane bože," dostal ze sebe Niall a já se začala smát. Škoda, že jsem nemohla vidět jeho výraz. Určitě by vypadal vtipně.
"Jo, mojí matce opět hráblo," řekla jsem a Niall mi pomohl si posadit.
"To vidím. Úplně to tu celý rozkopala,"
"Taky si myslíš. Ještě, že to nevidím," řekla jsem se smíchem a Niall mi položil svou dlaň na moje koleno. Lehce jsem natáhla ruku před sebe a dotkla se jeho vlasů. "Ty seš přede mnou?"
"Jo," řekl Niall a moje ruce dal na jeho tvář. "Ohmatej si mě," řekl a já nadzvedla nechápavě obočí. "Dělej. Chci, aby si měla alespoň představu, jak vypadám,"
"Já nevím, Ni. Seš kámoš a-,"

"No, právě proto bys to měla zkusit. Ohmatej si mě,"
"Seš blázen," řekla jsem se smíchem, ale hned na to jsem zvážněla. "A můžu tedy?" Zeptala jsem se a když to Niall odsouhlasil, vydechla jsem. Moje dlaně mu přejížděly po tváři a pomalu se začala dotýkat jeho čela, nosu a nakonec mu přejela po rtech. Už při tom dotyku jsem cítila, jak se mi prsty lehce chvěly a já se snažila každý detail těch rtů zapamatovat. Tohle byl nepopsatelný pocit!

Niall view
"Ohmatej si mě," dostal jsem ze sebe, když Bell seděla přede mnou a já se díval do jejích nádherných očích. Přál jsem si, aby si mě ohmatala a udělala si svůj obraz, jak vypadám. Nikdy dřív to neudělala a já si přál, aby to udělala. A teď. Bell nechápavě nadzvedla obočí. Byla roztomilá. Nad kořenem nosu se jí udělala vráska, kterou na ní dělala ještě nejkrásnější osobu...  "Dělej. Chci, aby si měla alespoň přestavu, jak vypadám," přemlouval jsem jí a ona začala hned nesouhlasit. Byla roztomilá. A ještě jak kroutila tou hlavou... "No právě proto bys to měla zkusit. Ohmatej si mě,"
"Seš blázen," řekla se smíchem a já se taky usmál. Jo jsem, ale od tebe. Sorry brácho! Nechci tobě ani sobě lhát. A měl si to tušit, když jsem jí vídal skoro každý den... Lásce stejně neporučíš. "A můžu tedy?" Zeptala se po chvilce, když jsem neodpovídal.
"Jo," řekl jsem a Bell mě zezačátku pohladila svými malými dlaněmi po tvářích. Poté lehce polštářky svých prstů mi přejížděla po čele, přes můj nos a nakonec jí prsty skončily na mých rtech. Abych řekl popravdě: hořel jsem! Ten pocit, co ve mně vyvolala, byl nepopsatelný! Její ruce se jí lehce chvěly, ale vůbec nedutala. Jenom přejížděla svými prsty po mých rtech a poté znovu po mém celém obličeji. Když její ruce zastavily na mých tvářích, vzal jsem její malé dlaně do svých rukou a stiskl je. "Jsem rád, že jsem tě poznal, Bell. Seš skvělá holka," řekl jsem a naklonil se k ní. Měl jsem chuť jí políbit. A rozhodně to i možná udělám. Láká mě to. Lehce jsem otřel své rty o ty její. Bell zkameněla. Najednou ani nedutala. Jenom byla napnutá jako kšandy. Pustil jsem jí jednu ruku a pohladil jí po tváři. "Stalo se něco?" Zeptal jsem se zmateně, když mlčela. Byla najednou mimo.

"Asi bych... Měla jít... si něco... udělat k jídlu," zašeptala pomalu a mě tahle odpověď zabolela. Najednou jako by nikdo na mě vylil kýbl ledové vody a moje srdce vyletělo zničeně z hrudi.
"Objednám pizzu," řekl jsem a Bell opět mlčela. "Dáš si šunkovou, ne? Jako vždycky," mlelo mi to dál i přesto, že jsem to nejspíš s tou pusou teď pravděpodobně pokonil. Do prčic! Měl jsem jít radši držet celibát a jenom o ní snít! Seš debil, Horane! Nenávidím se za to! Bell nakonec přikývla a já šel do kuchyně objednat pizzu.

Bella view
Sakra! Co to udělal? Hned, co jeho kroky odcházely, až nebyly skoro slyšet. Ruku jsem si položila na čelo a snažila se to nějak rozdýchat. On mě právě políbil? Nebo spíš snažil se o to?! Byla jsem najednou mimo. Nedokázala jsem do hlavy dostat tu myšlenku, že můj nejlepší kamarád a nejlepší kamarád mého bratra mě políbil! Vždyť... on i možná Niall je jako můj brácha. Znám ho už de-fakto skoro od malička. A on najednou udělá tohle! To se nemělo stát! Já ani nevím, co je láska! Neumím se líbat! Neumím nic. Jsem k ničemu! Proč to udělal! Proč to udělal?! Vůbec jsem to nechápala a teď jsem si právě přála Paula, aby tu byl a poradil mi. Jako to dělal vždycky. Ale bohužel tu nebyl. Nebyl tu, aby mi poradil. Nikdo mi nemohl poradit. Od mámy si nenechám poradit ani za milion liber. Prostě ne! Takže jsem v tom teď sama. Ani nejlepší kamarádky nemám. Bohužel. Jsem pěkně v prdeli... A to doslova.

Pozn. autora:
Ahoj :) Tak jak jsem viděla, tenhle příběh má docela úspěch a to mám Wattpad asi pět dní, tak jsem ráda, že to někdo čte :) A jelikož jsem zvědavý člověk... tak mě zajímá váš názor na tuhle povídku :) Počítám i s negativními komentáři :)
Ahoj!