TA SLEPÁ ✔️

7.díl - U Louise doma

Ve čtvrtek jsem nakonec byla doma, protože po tom středečním menším záchvatu jsem nakonec měla migrénu. Tudíž jsem celý čtvrtek proležela doma v posteli a vzpomínala na mého bráchu. Dneska jsem ale do školy už bohužel musela. A hlavně jsem dneska měla jít k Tomlinsonovi domů. No, což už bohužel teď jsem.

Stojím před hlavními dveřmi a čekám až mi někdo otevře. Bohužel jsem nevěděla, kde mají zvonek a Niall dneska se mnou jako doprovod nebyl, takže jsem v tomhle měla smůlu. "Bello," promluvil Tomlinson, hned co otevřel dveře a já začala proklínat našeho učitele, že mi dal spolupráci zrovna s tímhle debilem.

"Ahoj," pokusila jsem se o úsměv, který nebyl moc upřímní, ale zkusila jsem to. "Jak se máš?"

"Jde to. Zrovna jsem před chvilkou přišel z tréninku," a to mě má dostat do kolen? Na mě tohle, chlapče, nezabírá! Vím, jaký jsi děvkař! Bacha na mě.

"Tak to je... bezva," řekla jsem trochu váhavě.

"Pojď dál," řekl nakonec a pustil mě dovnitř. Pomohl mi sundat si moje sako, které pravděpodobně dal na věšák a potom mi pomohl najít cestu do jeho pokoje.

"Tak jaký projekt chceš dělat?" Zeptala jsem se a hrála si s rukávy svého svetru, který jsem si vzala na sebe.

"Vůbec nemám páru," řekl a já slyšela jeho smích. Zajímalo by mě, jestli vypadá ošklivě nebo naopak, když se směje. Což asi nezjistím nikdy. Ostatně jako u Nialla nebo u mamky.

"Co... třeba... barevná sopka? Přidáme jak měnící se barvivo, tak i nějakou tu chemikálii, aby se z toho udělala ta... sopka. Já to nikdy neviděla, takže ani nevím, jestli to jde," řekla jsem a pokrčila rameny.

"Víš, že já taky ne?" Další hlasitý smích. "Ale je pravda, že ona celá chemie mi je ukradená,"

"Tak mě moc ne. Vždycky mě to zajímalo," řekla jsem popravdě a znovu pokrčila rameny. No a teď budu za šprta? No a co. Mě tohle už dávno nevadí. Byly časy, kdy jsem nevěděla na jakou stranu jít. Pokud jít na stranu rebelky nebo na stranu šprtky a víte, co mi řekl Paul: "Buď taková jaká jsi." To by jste nečekali, co?! Tenkrát jsem mu chtěla za to jednu vlepit. Ale nakonec jsem zjistila, že jsem spíš šprtka než rebelka. A to možná i k mé "invaliditě" jde lépe.

"Jo. Ty jsi na skoro všechno expert," řekl Loui a já stydlivě sklopila hlavu. "Víš co? Zkusím něco vyhledat na počítači," řekl a začal ťukat do klávesnic. A co já?! Co mám dělat já?!

Když Louis konečně se něco dočetl, společně jsme udělali výpisky a postup práce, ale spíš většinu času to dělal Louis, ale bylo mi podezřelí, že je až moc milý. Ale nechtěla jsem to i zakřiknout.

Mohla jsem tu být asi dvě hodiny, když se ozval zvonek a po chvilce někdo zaklepal na dveře. "Dojdu tam," řekl Louis a poté jsem slyšela jeho vzdalující kroky.

"Čau vespolek!" Řekl... Niall?! Co ten tu dělá? A co to cítím...? Čínu? Mňam! Jako na zavolanou, Nini!

"Čau Horane. Co tu děláš?" Zeptal se Louis nechápavě a mě to taky na jednu stranu zajímalo.

"Rozhodl jsem se, že vám budu dělat křena a přinesl jsem čínu,"

"Jupí," řekla jsem se smíchem. "Mám hlad," řekla jsem a Niall mi podal do ruky box.

"Čínské nudle s gyros, jak máš ráda,"

"Jsi zlato," řekla jsem.

"Pro tebe mám kámo kung-pao a pro sebe jsem si vzal taky nudle, ale s kuřecím masem," řekl Niall a podal mi zároveň i plastovou vidličku. Dali jsme se do jídla, díky čemuž vznikl velký záchvat smíchu, hlavně u kluků, protože se mi bohužel nepodařilo "párkrát" nabrat na vidličku nudle, takže mě nakonec musel Niall krmit, díky čemuž mi skončily nudle i ve vlasech. Louis z toho měl děsnou srandu a až jsem se i divila, jak hodnej dokáže být. Dokonce jsem i uznala, že mu ten úsměv musí slušet, protože každýmu snad sluší úsměv nebo ne? A hlavně když vtipkoval... Ty Niallovo pitomí vtipy oproti Louisovi stáli za prd.

Po večeři jsme se opět s Louisem pustili do výpisků a postupu, ale každou chvíli nás přerušoval Horan se svými komentáři až jsem mu i málem jednu střihla.

Nakonec jsme kolem deváté hodiny skončili a rozhodli se, že budeme pokračovat příští pátek. Už teď jsem se na Louise moc těšila, protože jsem snad poprvé za celý svůj život na škole poznala, že Louis umí být i milý a hodný kluk. To mi nikdo neuvěří... A hlavně moje mamka, která mi slouží i jako nejlepší kámoška (smutný, co?).
Rozloučili jsme se a Niall mě nakonec odvezl domů.



Pozn. Autora: Ahoj! Konečně po týdnu zase psaní. Už mi to chybělo. Bohužel, ale dneska jsem se do toho moc neopřela a i s poznatkem mám celkem 776 slov. Snad vám to nevadí :) Moc děkuju za skvělé ohlasy a ahoj příště :)