Milý deníčku, ano opravdu jsem princezna (Pozastaveno)

1.

,,Milý deníčku miluju ..Jamieho!" Jamie se na mě škaredě podíval a hodil po mě kámen. Jo další modřina, jako by mi ty ostatní nestačily. Abych to totiž uvedla na pravou míru, jsem šikanovaná. Děti mě tu nemají rády, pořád se mi posmívají a hází po mě kameny. Vím, že jsem tu nejmladší ale právě proto by si se mnou měli hrát a ne mě šikanovat ne? Nic už nechápu ..Teta Sarah vždycky říkala, že máme brát ohledy na mladší. Teď by mi určitě poradila, ale ona se na mě vykašlala. Byla to jediná ošetřovatelka v domově, která mě měla ráda ...

Odjela někam do Londýna, prý za lepší prací. Slíbila mi, že jakmile bude mít víc peněz, postaví si domeček
a adoptuje mě. Čekala jsem dlouho, ale po pěti letech jsem to vzdala. Někdy se bojím, že na mě zapomněla.
Ale pořád je ve mě ta malá naděje, že se ukáže a pojedeme spolu do Londýna. Se vším bych se jí zase mohla svěřovat. Tím se dostáváme k tomu, proč si vlastně píšu deník. Odmala jsem byla zvyklá se jí se vším svěřovat, a potom když odjela, neměla jsem s kým se bavit, natož mu říkat o mých trápeních. Dětský domov mě naučil nikomu nevěřit. A tak jsem si začala psát deník. Teď toho, ale velice lituji, protože si Tom čte můj deník a spolu s ostatními dětmi se mi směje. Ví o mě všechno nebo vlastně budou vědět. Jsem v koncích ...

Ahojte :-P tohle je můj "první příběh " (předchozí jsem smazala jelikož se mi nelíbil ...)
Teď řeknu tu otřepanou frázi B-) Tak doufám, že se líbí ...😂
Jinak jo, tahle kapitola je fakt megaa krátká ale alespoň jsem vás tím dostala tam kam potřebuju.
Má sice asi jen 250 slov ale ještě dnes snad stihnu napsat druhou.
Příběh bude ze začátku teda smutný ale doufám, že to nevadí 😓

Budu moc ráda, když mi sem dáte hvězdičku abych věděla jestli mám s příběhem pokračovat, i když se to z tak pár slov nedá poznat jestli vás tahle kniha bude bavit ...
Ale stejně :-D jeden klik snad nezabije ne?  😏 #žebrání😂😂

Tak nic přestanu okecávat a přeju hezký den. N.💕