Druhá šance

1

"Vstávej Katy Lynn Mathewsová!" vřeští na celý pokoj Sendri a snaží se ze mě shodit peřinu. Já se jen přetočím na bok a dál se snažím spát. Co tu vlastně chce? Nevzpomínám si, že bychom včera byly na nějaké párty a něco slavily, aby u mě přespala. „Katy, vstávej sakra, příjdeme pozdě!" Pozdě kam? Konečně se odvážím otevřít oči. „Sei, co tu vlastně.." zarazím se, když se můj pohled zaostří. Sendri má na sobě krásnou blůzu, černou sukni a lodičky. Dlouhé kaštanové vlasy má pro dnešek smotané v drdolu. Že bychom vážně něco slavily? Má snad narozeniny? I když to je blbost, ty měla v létě. Tak co tu teda chce? Panebože! Škola! Konečně vylítnu z postele. „Tak už ti to konečně došlo, ty spáči? Jste to včera museli teda mega rozjet," konstatovala Sendri a otevřela mou skříň.

Stále ale nevím, proč tu je. „Sendri, kdo tě pustil dovnitř?" „Ty si neposlouchala včera mámu, když ti říkala, že mi dává náhradní klíče, protože je na 100% přesvědčená, že budeš potřebovat další budík?"

Důvěřivá matka.

„Asi mi to nějak vypadlo, bolí mě hlava a chci spát. Víš co, Sei? Jdi dneska do školy sama. Řekni, že jsem onemocněla, nebo tak něco." A otáčím se směrem k posteli, že do ní znovu zalehnu. Kamarádka na mě hodí tázavý a napůl rozčílený pohled, jako kdybych ji právě řekla, že si hodlám vzít stejnou sukni jako ona. Nikdy neměla ráda, když jsme si brali stejné věci. „Nemůžu tě omlouvat první školní den. A navíc, Nash by tě hledal. Včera jste spolu pili na párty, bude mu jasný, že se jen vymlouváš. No tak Kat, prosím. Je to náš poslední společný ročník na střední. Poslední první den, přece si ho nenecháš zkazit kocovinou."

To spíš kocovinu (to, že bych mohla celý den ležet) mi zkazí to, že musím do školy. Asi nikdy nebudu takový příznivec ránního vstávání, jako je Sei. Někdy svou nejlepší kamárádku opravdu nesnáším.

Ahoj! Tak tu mám další náhled příběhu. V této kapitole ještě moc není vidět, o čem příběh bude. Ale pokud vytrváte, dozvíte se :)❤