Druhá šance

2

Vpotácím se do koupelny, mezitím co se Sendri stále přehrabovala v mé skříňi a hledala nějaké (pro ni ale na mě) vhodné kousky oblečení na první školní den.

„Hej Kat, dneska po škole jdeme nakupovat, nemáš tady nic hezkýho na sebe." zavolala Sendri.

„Pro tebe. Pro mě je tam hezkých věcí až až." odfrkla jsem zpruzele v koupelně tak, aby mě Sei neslyšela. Ona má hodně dobrý styl. Její šatník je až po okraj plný stylových džínů, tunik, svetrů, triček, tílek, sukní a všeho dalšího. Kdežto já se radši spokojím s obyčejnými riflemi, tričkem a converskami.

Vyjdu z koupelny a doufám, že vypadám aspoň trošku jako člověk. Sei si mě prohlíží přísným pohledem jako matka. Ještě že ta není doma.

„Lynn, měla by si zvážit změnu svýho životínho stylu." Jen protočím panenkami. Nesnáším, když mě poučuje o mém životě a ještě víc nesnáším, když mě osloví Lynn.

Lynn je vlastně moje druhé jméno. Matka vždycky chtěla Kate, ale v naší rodině byla vždy tradice dávat jméno po matce. Babička tuhle tradici dodržela taky jen tak okrajově. Proto se mamka jmenuje Lynn Margharette Mathewosvá. Vždycky mi říkávala, že jméno Margharette zní jako margarín a vážně si prý v životě nechtěla připadat jako máslo. Doma ani ve škole mě nikdo takhle neoslovoval. Ani Nash. Říkala mi tak pouze Sendri, která mi tak dávala najevo, že to myslí naprosto vážně.

Sei mi vybrala jakousi kostkovanou sukni a černé triko. Vždycky jsem ji obdivovala, jak dokázala vyštrachat z mého šatníku věci, o kterých ani sama dobře nevím, že tam jsou.

„Obleč se, Kat, a vyrazíme. Máme 25 minut, chci mít dobrou lavici a stihnout ještě pokecat s lidma. Některý jsem neviděla věčnost." „Jo, už letím," povzdychla jsem si. Rozdíl mezi mnou a Sendri byl jednoduchý. Ona byla hezká, společenská, měla spoustu nadání a hlavně spoustu kamarádů, kteří ji měli rádi. O mně se nikdy tak úplně nedalo říct, že jsem hezká. Snažila jsem se být co nejvíce společenská, ale dařilo se mi to vlastně jen díky Sei a Nashovi. Co se Nashe týče, po posledních pár událostech včerejšího dne, které si ani moc nepamatuju, ale jen jakoby mě tížily u srdce, nejsem dost přesvědčená o tom, jestli se mnou bude chtít mít nadále něco společného.

„Tenhle rok si hodlám užít, propít každou volnou chvilku, být takovou královnou střední, chápeš?" prohlásila Sendri, když jsme nastoupily do jejího auta a vydaly se směrem ke škole. „To pro tebe není žádný problém Sei, stačí jen aby si na kohokoli mrkla, a hned budeš pozvaná na každou párty."

„Pochop to, Kat, já chci, aby sis to užívala se mnou, a případně i s Nashem." Při slově Nash se mi mírně zatočil žaludek. Asi to bylo na mně až moc znát, protože se mě Sei zeptala: „Vy jste si něco včera udělali?" „Ne, ne..vlastně si myslím, že jsme v pohodě víc, než kdy jindy." Bezdůvodně se mi třásl hlas. „Něco se děje Lynn, já to na tobě poznám." „Ne všechno je v pořádku, neboj," odpovídám s tisíce otazníky v břiše, protože vlastně si moc dobře nepamatuju, co se stalo. Raději se rychle pokusím o úsměv a snažím se převést téma jinam.

„Takže, co že jsi to mluvila ráno o těch nákupech po škole? Když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi to, jako docela fajn nápad."

Sei se na mě podívá s lítostí a pochopení v očích. Ví, že se o tom nejspíš teď nechci bavit. Ta holka mě fakt zná.

„Po škole tě vyzvednu, zajdeme k Cejlíovi na čokoládu a pak do nákupáku, ok?" „OK."

Omlouvám se, že jsou ty kapitoly tak dlouhé, ale snad vás to bude bavit ♥