Naděje života

10.

Už je to tak měsíc co ke mě Haruka chodí. Nevěděl jsem že mě může ještě něco zachránit. Ale ona tu byla pro mě každý den. Vařila, uklízela, nakupovala všechno to bylo jen kvůli mě. Litovala mě a nemohla mě tak vidět jak se trápím. I když měla své problémy vždy je hodila za hlavu a utíkala za mnou. Slyším ji každou noc plakát. Je to nesnesitelné. Dokonce když ji slyším tak se rozbrečím i já.
Večer je troska která pláče celou noc. Ale i tak vztahem ráno s úsměvem na tváři i přes tolik bolesti. Je můj vzor protože já bych tohle nedokázal.

"Jdeš" zařvala Haruka
"Jj už běžím" zvolal jsem nazpátek
Jdeme spolu dneska do kočičí cukrárny. Strašně moc se těším. Byl jsem tam poprvé. Haruka totiž uviděla jak moc mám rád kočky a tak ji tohle přišlo jako skvělý nápad.
Když jsme tam dorazili. Otevřel jsem dveře a málem upadl od sladkých kočičích tvářiček. Sedl jsem si k stolečku který byl blízko okna s čerstvě utrženými květinami a se dvěma malýma židlemi na kterých byl položený malý podsedak ve tvaru kočičí hlavy. Porozhlédl jsem se po okolí a v cukrárně bylo asi 9 kočiček které dělali společnost zákazníkům. Vzal jsem si nabídku a podíval se co tam mají. Vybral jsem si palačinky naplněné čokoládou a horkými maliny. Haruka si objednala slaninový muffin.
Když nám ho donesli hned jsme se na to vrhly. Bylo to vynikající. Uprostřed jídlo ke mě přišlo malé kotě a začalo se ke mě lisat. Potom přešlo následně k Haruce a vzalo ji z muffin kousek slaniny. Haruce to očividně nevadilo asi na to byla zvyklá. Když jsme dojedli šly jsme domů protože mě Haruka musela ještě doučovat abych dohnal to co jsem propásl ve škole.

"Už jsem doma" zvolal jsem na Zvonka když jsem otevíral dveře.
Vešli jsme oba dva dovnitř a posadili jsme se na pohovku. Vytáhli jsme si matematiku a učili se přibližně dvě a půl hodiny. Když mě vysvětlovat těžké příklady tak se mě zdálo že je to lehké. S ní bylo všechno lehčí i můj život.
Tehdy jsem pochopil "Miluju jí"
Vysvětlovala mi Pythagorovu větu a podívala se na mě svými sladkýma očima a řekla "chápeš?"
Podíval jsem se na ni a řekl "Pochopil jsem že tě miluji."
Zčervenala a začala koktat očividně to nečekala a nevěděla jak zachovat. C..co...jsi... prosím... řekl?
Řekl jsem ti milují tě. Následně jsem ji vzal bradu a jemně přitiskl své rty na její. Zčervenala ještě víc. Potom jsem ji objal a zašeptal do ucha " Prosím zůstaň tu se mnou na vždy."

Konečně nějaká kapitola.😂
Dlouho jsem nepsala kvůli inspiraci tak promiňte
A jako vždy omlouvám se za chyby. Doufám že se líbí nová kapitola.