Naděje života

2.

"Děláš si že mně prdel?" zařval jsem na něho. On mi odpověděl klidným hlasem. "Proč by to byla prdel?"
"Myslíš si že se se mnou můžeš bavit jen tak z ničeho nic."
"Vůbec si se se mnou nebavil a teď zničeho nic sem přijdeš a vyhrkneš na mně tohle." Potom jsem se otočil a rozhodl se odejít ale chytil mně za ruku. Potom mně otočil k sobě. Přiklonil se mi k uchu a zašeptal "Budeš můj i když to nebudeš chtít." Potom chvíli mlčel jakoby nevěděl co má udělat. Řekl jsem že na něho kašlu a vymanil jsem se z jeho sevření. Hlasitě zařval "Počkej". Než jsem se vzpamatoval pochopil jsem že mně líbá na mých rtech. Nevím co to bylo ale asi to byl reflex. Vrátil jsem mu pěsti přímo do huby. Tekla mu krev z pusy. Najednou se všichni shromáždili kolem Takiho a řvali po mně co jsem mu udělal. Bylo mně to v podstatě jedno. Nemělo to cenu se s něma hádat. Otočil jsem se k ním zády a odešel domů.

Když jsem přišel domů. Sundal jsem si boty,hodin kabelů na křeslo a spadl jsem na postel. Postel byla krásně studená a taky hezký voněla po aviváží kterou jsem nedávno koupil. Zabořil jsem svůj obličej do načechrá něho polštáře a záčal jsem přemýšlet jestli to byla vážně pravda. Dál jsem si facku. Proč nad tím vůbec přemýšlím je to jen ubohý puberťák který si že mně dělal srandu. Šel jsem do kuchyně abych se najedl protože už jsem potom musel na brigádu k bazénu. Narychlo jsem si namazal rohlík s máslem a navrch jsem si dál šunku. Vzal jsem si tašku a šel jsem se obut. V průběhu jsem uviděl Zvonka jak spí neudržel jsem se a musel jsem si ho vyfotit. Byl fakticky kawaii.

Když jsem dorazil do práce tak mně šéf řekl že máme nového zaměstnance a že ho musím zaučit. Vůbec se mi nechtělo protože komunikace s lidmi byla pro mně strašně komplikovaná. Šel jsem se převlíknout do trika a bazenových šortek. Potom jsem běžel za nový klukem abych to měl z krku ale když jsem za ním přišel malém mně odpadla pusa. Byl tam on seděl přede mnou a usmíval se s tím svým falešným úsměvem. Nemohl jsem se ani pohnout. Uvnitř mého těla to všechno vybuchovalo měl jsem chuť řvát přes celý areál. Začal se mi smát potom jenom zvolal "Mně se nezbavíš Kou-kun." Začalo to ve mně úplně vřít. Začal jsem na něho řvát "Můžeš mi laskavě vysvětlit od kdy mi říkáš křestním jménem?a zadruhé co tu vůbec děláš?" Stoupl si a přistoupil ke mně. A zvolal "Chci ti být na blízku" Měl jsem už toho dost. Šel jsem za šéfem a řekl že s tím debilem pracovat nebudu. Řekl mi že to mám asi jako trochu blbý​ protože ho už přijmuli a jestli se nechci rozloučit s bazénem zadarmo tak budu makat s ním. To jsem nemohl dopustit řekl jsem si že to nějak překousnu.