Emily se objevila za ní, násilně ji položila na pohovku a chytila jí obě ruce za hlavou tak, aby se nemohla hýbat. Rennee k ní přistoupil a v ruce držel nůž. Dlouhý a ostrý nůž, zapáchající smrtí. Co chce udělat? Co teď přijde? Snad nechce ublížit j...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ami zrovna byla na školním výletě. Opodál slyšela smích jejích spolužaček, které si pinkaly s míčem nebo říkaly vtipy.
Ona stála čelem k nim a usmívala se. Nepřemýšlela nad tím, jak směšně asi vypadá, cítila se zkrátka dobře. Jarní slunce bylo zrovna na vrchu oblohy a příjemně ji šimralo na kůži. Stála tam asi dvě minuty, na oblohu se z ničeho nic nahnaly mraky a začalo poprchávat. Dívky si toho nevšímaly a bavily se dál. Pak ale jenom nekapalo, začalo velice silně pršet a dívky se napůl s křikem a na půl se smíchem rozeběhly do budovy, kde měly pokoje.
Amelia je následovala a s mokrými vlasy došly do velkého pokoje, který měl "dvě patra". Braly si ručníky a sušily své promáčené vlasy i oblečení.
Ami se převlékla, trochu si osušila vlasy a přešla k oknu, které vedlo na zahradu se starou houpačkou. Obloha byla zatažená a modré nebe vystřídala černota. Stále prudce pršelo a začalo se blýskat. Stará zrezivělá houpačka se začala sama pohybovat. Ami si zprvu pomyslela, že je to tím, jak fouká vítr, ale houpačka se pak rozhoupala ještě víc.
Najednou přestalo pršet a jenom poprchávalo. Vítr ustal, ale houpačka se dál rovnoměrně pohybovala. Z ničeho nic do houpačky silně udeřil výboj blesku. Všechny holky zakřičely, když blesk následoval ohlušující hrom. Ami mírně nadskočila a zapnula si mikinu, když si všimla, že na houpačce někdo sedí.
Byla to dívka, měla dlouhé, černé vlasy ale nic víc nešlo rozeznat. Mírně se houpala na houpačce, když se podívala nahoru a její zrak se zastavil na Ami. Zlomyslně se na ni usmála a Ami zahlédla to zlo v jejích očích. Měla tmavé, skoro až černé oči a podlité krví. Je to Emily! Její mrtvá sestra, která před 13 lety dohnala její matku k šílenství, a kvůli ní skočila z mostu. Teď si přišla i pro ni!
Světla pokoje zablikají a Ami začne couvat pryč od okna. Uslyší zvuk elektřiny, uvidí jiskry, zablikání a pak se ocitne ve tmě. Všechny dívky vykřiknou a pak je ticho. Ami začne křičet, zakopne a spadne na něco měkkého. Rychle se zvedne a začne se otáčet, ale nic nevidí. Světla se najednou rozsvítí a před ní se objeví Emily.
Nenávistně jí hledí do očí a Ami strachem vykřikne. Další nával paniky ji zachvátí, když se rozhlédne kolem a uvidí těla jejích spolužaček všude po zemi- mrtvá. Celou budovu společně s blízkým okolím prořízne zvuk jejího nářeku, pištění a vzlyků. Jsou mrtví, všichni jsou mrtví a ona je na řadě.
Probudí se v té samé místnosti, mezi jejími kamarádkami, které s ní třesou a snaží se dobýt jejího vědomí. Stále křičí, a když se zmateně porozhlédne tak přestane. Vše se jí to jenom zdálo? Byl to sen?
Ne, je si jistá tím, že tam Emily opravdu byla, vrátila se pro další pomstu. Možná se nestalo to, co viděla, ale stalo se přesně to, co Emily zamýšlela. Dostala se jí do hlavy a pomalu ji dohání k šílenství jako její matku!
