Vím, že mě slyšíš!

2. kapitola-2.část

Rozhodnutá utéct se připraví k akci, když se světla rozsvítí. Katherine se otočí a ztuhne. Není to fyzické, ale něco před ní, jí nedovolí jít ani o kousek dál.

''Emily?'' Řekne Kath, se slzami v očích. ''Jsi to ty?'' To co cítí není jenom obrovský strach, ale i údiv a obavy a troška nevysvětlitelné radosti.Poloprůhledný obraz její mrtvé dcery Emily, na ni jen tvrdě zírá a mlčí. V očích jejího ducha, jde vidět strach i nenávist. Jediný nerv na jejím obličeji se nehne a dál sleduje matku. Tu, co tak strašně nenávidí. Jen ona za to může! Nikdo jiný!

Po nějaké chvíli se Katherine vzpamatuje a udělá krok kupředu. Emily, se zamračí ale nic víc. Po té, se jí Kath pokusí dotknout, pohladit ji po tváři- ale to se jí nepovede. Emily se v sekundě přiblíží až k ní a jedovatě ostrým hlasem zakřičí: ''Jen ty za to můžeš! To ty máš být mrtvá!!!'' Její oči jsou celé černé, a hlas tak tvrdý a plný nenávisti až Katherine couvne, zrychlí a zakopne o nohu železného stolu. Uhodí se do hlavy, spadne a vše se zahalí do temnoty. V tu chvíli to docela přivítala- bylo to pro ni vysvobození od těch všech hrůz. Alespoň si to myslela, dokud si její mysl nezačala přehrávat v bezvědomí ty stejné věty pořád dokola: ''Jen ty za to můžeš! To ty máš být mrtvá!!!''

''Katherine? Katherine! Vzbuď se zlato.'' Snaží se Rennee zatím marně, přivést svou snoubenku k vědomí, i přes připomínky doktorů ať ji nechá odpočívat. Katherine se najednou probere a v návalu stresu, strachu a vzpomínek se posadí na nemocničním lůžku.

''Kde je? Kde je?!'' Její tep je zrychlený, oči se zmateně rozhlíží po pokoji a něco hledají.

''Kde je kdo? Jsem tu jen já a ty.'' Odpoví klidně Rennee, konejšivým hlasem.

''Emily, byla tam... včera.''

''Co? Emily? Včera ses pořádně uhodila do hlavy a museli tě převézt sem, do nemocnice. Sanitku zavolal Peter, hned jak dorazil do skladu, kde tě našel. Co se tam včera stalo?'' Uchopí její dlaň a podívá se jí do očí. Katherine mlčí, snaží se vybavit vše co se toho večera stalo. Šla za Peterem, pro svatební dorty. Nebyl tam, a děly se podivné věci. Emily- a pak tma.

Z ničeho nic se před ní objeví zase. Stojí hned za Rennem. Jeho si už vůbec nevšímá a dívá se do očí své mrtvé dcery. Náhle ji zachvátí strach.

''Ať jde pryč. Rennee, ať zmizí! Ať jde pryč! Pošli ji pryč! Má být mrtvá!'' Začne Katherine panikařit, křičet stále dokola stejné věty a trhat s sebou v posteli. Kopat, škrábat- jako o život.

''Sestro! Sestro!'' Rennee přivolá zdravotní sestru, která Katherine uspí injekcí. Poslední věc co Katherine uvidí před tím, než jí selže zrak a upadne do spánku je Emily, co jí naznačí ústy slova: ON bude další!

Po té, co jí v nemocnici dělali analýzu a zjistili že je těhotná, jí předepsali silné antidepresiva, ovšem šetrné k plodu a sepsali jí recept co dělat, aby se jejímu dítěti nic nestalo. Pro Katherine to byla radostná zpráva, ale zároveň i smutná. Měla strach, nejen o Reneeho ale i o dítě, až se narodí. Co když po její smrti začne Emily pronásledovat a ničit je? Lidi co nadevše miluje?

Zhruba po týdnu jejího odpočinku, a pár dní příprav se konala svatba. Naštěstí nešlo vidět že je Katherine těhotná, takže jí bílé, přiléhavé šaty úžasně padly. Všichni se bavili, tančili a poznávali se s novými lidmi. Katherine byla pro jednou zase šťastná. Teď byla vdaná, a bude z ní znovu matka. Viděla v tom všem novou naději. Ale přesto ji každou minutu, ač nevědomky něco zevnitř hryzalo, a žralo až do morku kostí. Byl to ukrytý pocit beznaděje. Strach, že o to vše jednou přijde. Výčitky, že za to co se stalo Emily opravdu může ona. Měla tam být, měla ji vyzvednout ale ona nepřijela. A její dcera není teď jen mrtvá, ba naopak. Je z ní nemrtvá mrcha, toužící po odplatě, a i když nerada, tak Katherine ví, že je oproti ní naprosto bezmocná.