Extáze ✔

IV

"Takže tuto práci za tebe napsali rodiče?" zeptal se povýšeným tónem učitel.

"Ne," zazněla má o několik tónů nižší odpověď. Nemám v úmyslu se hádat s autoritami, ještě by mě vyhodili ze školy jako toho chudáka minulý týden. Kdo by řekl, že stačí malý sáček s marihuanou a vaše studium je u konce.

Učitel se vyprsil, urovnal si tenké brýle a můj sloh si přitáhl blíže k obličeji, jakoby mu to snad pomohlo se soustředit.

"Omlouvám se, chlapče," začal a nakrčil nos. "Ale nevěřím, že jsi toto napsal sám bez pomoci dospělého člověka."

Nádech, výdech, nezvyšovat hlas.

"Proč bych nemohl napsat něco takového sám?" zeptal jsem se kupodivu klidně. Posledních třicet minut jsem se namísto oběda dohadoval se starým učitelem literatury, který by pomalu stínal hlavy každému, kdo vykročí za rudě vyznačenou čáru.

"Protože jsou zde slova cizí, kterým pravděpodobně nerozumíš. Je to napsáno až moc odborně, skoro jakoby to psal spisovatel," odmlčel se a přes brýle se na mě zadíval zakalenýma očima.

"A ty jsi pouze sedmnáctiletý chlapec a při literatuře nepředvádíš nic pozoruhodného."