Idiot.
"Můj věk má něco společného s mou inteligencí, pane učiteli?" zeptal jsem se a oslovení na konci mé věty možná vyšlo ven až moc sarkasticky, jako bych jím pohrdal.
"No ovšem, že má tvůj věk co dělat s tvou inteligencí. Jsi přece student, já učitel. Těmto věcem rozumím více, než ty. Myslím, že bys měl být rád. Vrátím ti ten sloh, ty ho přepíšeš a nedostaneš možná za pět, rozumíme si?"
Vy jste idiot.
"Eliáši, rozumíme si?"
Idiot, idiot, idiot.
"Ano, pane učiteli. Děkuji."
Milerád bych vám šlápl do toho vašeho křivého úsměvu.
S hlavou skloněnou k zemi jsem opustil staře páchnoucí učebnu a na jídlo už ani nepomyslel.
ČTEŠ
Extáze ✔
Short StoryZhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být...
