Extáze ✔

XXX

s o n d e r

Realizace toho, že každý kolemjdoucí prožívá tak chaotický a komplexní život jako ty - ambice, rodina, přátelé, starosti, jizvy, pláč. Epický příběh, který pokračuje neviditelně kolem tebe, rozpíná se jako jedovaté mraveniště - s miliony chodbiček a zákoutí, které vedou do života dalších tisíců lidí. Občas se v jejich životě objevíš pouze jednou, jako doplněk scenérie popíjíš v pozadí kávu, mezitím co se za zamlženým oknem prohání desítky aut a jindy zase drasticky změníš celý jejich děj.

Někdy potřebujete ze všech těchto chodbiček najít cestu ven. Cestu na povrch.

A někdy potřebujete vyběhnout ven, křičet a plakat a bušit pěstmi do zdí kolem sebe, dokud vám nezbělají klouby a nepraskají zápěstí.

Já sám nevím, jestli některá z těchto věcí dokáže najít cestu pro mne, jelikož jsem se dávno v tomto labyrintu ztratil a není návratu.

Sedím v napůl napuštěné vaně, z uměleckých děl, které slova vytvořila na mých zápěstích kane teplá krev a pomalu ztrácím cit v nohou, které jsou již několik hodin ponořené do ledové vody.

Je tohle opravdu poslední stránka mého příběhu?

Lahvička prášků, která stála na umyvadle pro mě byla východem z tohoto obrovského labyrintu krutých chodeb. Pozoroval jsem ji celou dobu, ačkoliv ona nepozorovala mne. Možná i ona na mě obrátila svá záda.

Pomalu jsem se zvedl a zachytil se dlaždicové stěny, než se mi do nohou vrátil cit. Bez potřeby si znovu oblékat tričko jsem se zadíval do zamlženého zrcadla.

To, co se na mě prázdným pohledem dívalo nazpět, jsem nebyl já. Bledá pleť, zpocený krk a mrtvolně propadlé tváře. Ta postava v zrcadle slabě oddechovala, z vlasů jí odkapávala špinavá voda a z koutku oka čirá slza.

Přinutil jsem se sklonit zrak na karmínová zápěstí, která jsem přiložil pod tenký proud vody.

Ani to už jsem necítil.

Třesoucí rukou si obvazuji rány a opatrně zvedám lahvičku. Bylo to téměř k smíchu, jak taková drobnost může být jednosměrkou na onen svět. Podržel jsem ji proti světlu a prohlížel si její obsah. Barevné pilulky se uvnitř převalovaly jako blyštivé dukáty, na které dopadá líné ranní slunce.

Opatrně jsem odklopil plastové víčko.