Weasley, nežárli

°3- Nejhorší povolání na světě

„Deset měsíců. Deset pitomých měsíců na téhle škole. Dalších DESET měsíců, Hermiono, tohle já sakra přece nemůžu vydržet." Vyloženě zděšeně jsem se na Grangerovou podíval mezitím, co McGonagallová rozdávala rozpis rozvrhů a příkazů, co musí každý profesor splnit. Všude bylo ještě nesnesitelné horko, a tak byla dnešní poslední porada zahájena ve skleníků, protože kde jinde přece hledat chlad než ve skleníku, že ano. A tak mě kromě horka každou chvíli ošávala nějaká rostlina nebo na mě něco stříkla jedna dost podlá dýně, o které mě profesorka Prýtová už několikrát informovala, že je dost zákeřná a ať si na ní dávám pozor. „Já tady prostě nemůžu učit, nikdy jsem si nemyslel, že se mi může stát něco tak hrozného, jako stát se profesorem. A to se mi jednou zdálo, že mám tři hlavy."

„Draco, je mi to líto, ale myslím si, že tenhle trest je ještě docela fajn. Jen si představ kdyby tě vážně dali do Azkabanu. Každého kdo měl něco společného s Voldemortem nebo smrtijedama prohlédávali a při sebemenším důkazu ho posílali do Azkabanu. Myslím si, že jsi měl velké štěstí, že se za tebe Harry přimluvil a sám ručí za to, že nemáš nic společného s černou magii." Grangerová se na mě upřeně podívala, přičemž v jejím pohledu nebyl ten její typický vševědoucí výraz, ale spíš upřímnost, což mě štvalo ještě víc. Sledoval jsem, jak ke mně přistrčila květináč a s nepatrným úsměvem k němu šoupla i něco, co připomínalo rostlinu.

„Jsem úplně nadšený, Hermiono, vážně nevím jak tuhle laskavost Potterovi oplatím. Myslíš že by mu stačila kytka nebo cruciatus? Či nějaká otrávená bonboniéra? Jsem štědrost sama navíc mám teď speciální možnost obstarat si jakýkoliv jed, když jsem teď ten profesor lektvarů, takže kdybys měla nějaké návrhy, neotálej s tím, mi je prozradit." Popuzeně jsem se na ni podíval a přitáhl si květináč blíž. Tušil jsem, že ta porada tady nebyla jen tak pro nic za nic, obzvlášť, když jsme většinou měli všechny porady u McGonagallové. „A jen tak mimochodem, copak bych to měl udělat teď?"

„Přesadit tyhle Norbertovy lilie. Neville do poslední chvíle nevěděl, co by měl připravit na první hodinu, aby to studenty zaujalo, chápeš, chce zápůsobit a já si zrovna včera četla encyklopedii kouzelných rostlin a-"

„Jasně, Hermiono, úplně ti věřím. Byla to naprostá náhodička co? Já si taky občas čtu encyklopedii rostlin. Když teda zrovna nečtu dějiny Bradavické školy. Zrovna nedávno jsem se tam třeba dočetl, že vaší kolej nezaložil Kotlík Nebelknír, ale nějaký Gotrick, šokující co?" S obrovským odporem jsem šáhl na malou sazeničku něčeho slizkého a snažil se nemyslet na skutečnost, že mi teď sliz z oné rostliny stéká po celé ruce. „Musím ale říct, že tímhle Neville vážně zapůsobí, takhle slizký není ani Zlatoslav Lockhart a to je co říct," poznamenal jsem mimoděk a Hermiona se polohlasně zasmála, jelikož už i ona strkala jednu sazeničku do květináče.

„Přiznávám, že jsou docela nechutné, ale když rozkvetou, jsou úchvatné. Viděla jsem obrázek a vážně lituju, že nám je profesorka Prýtová neukázala a-"

„Hermiono!" Viděl jsem, jak sebou Grangerová trhla a upustila jeden květináč, který dopadl na zem a Neville bolestně vyjekl, když zahlédl jednu ze svých sazenic ležet na podlaze. „Vůbec jsem nevěděl, že jste tu taky!" Až po kratší chvíli mi došlo, že je to Weasley, který se k nám hrnul jako buldozer a ani na okamžik nezaregistroval, že tu máme nějakou práci.

„No páni, koho by napadlo, že Bradavická prpfesorka bude v Bradavicích! Fíha, to je překvápko toto! Weasley, ty jsi normální genius! Kdepak jsi u všech svatých zase nechal mozek? Nechci tě nijak poučovat, ale mám pocit, že tvůj mozek je jako protéza, občas si ho zapomeneš nasadit. A jen tak okrajově jsem rád, že tě vidím, Wíprdlí," procedil jsem nevrle a věnoval mu obzvlášť znechucený výraz, na což se Weasley naježil jako kočka Filche, když jí šlápnete na ocas. Viděl jsem, jak otevírá pusu a rudne, když ho Hermiona zatahala za nějaký podivný plášť a strčila mu do ruky květináč.

„Mohl bys to prosím odnést Nevillovi, Rone?" vyhrkla dřív, než stihl Weasley něco říct na mojí adresu a já pobaveně sledoval, jak se Neville zaraženě otáčí a snaží se Hermioně všelijak naznačit, že rozhodně nic donést nechce a už vůbec ne od Weasleyho.

„Já-"

„Prosím, Rone," vyhrkla Hermiona a já věděl, že udělá cokoliv, jen aby ho nějak odlákala.

„No dobře, ale doufám, že toho nikdo nezneužije, jelikož já jsem hned zpět," vyjekl Weasley a vražedně se na mě podíval.

„No to rozhodně ne," vydechl jsem a záměrně na zem upustil motičku, přičemž jsem téměř hned vyjekl a nasadil dramatický hlas. „Ach, ne! Spadla mi motička, ale vůbec nevím kampak, že by k tobě, Hermiono, do kalhot? Moment, hned se ti tam podívám jestli ji tam nemáš." Potutelně jsem se pousmál, když se na mě Weasley vyčítavě podíval a já měl, co dělat, abych se nerozesmál na hlas.

„Áno, Dracosaure, dobře děláš! Já měl jednou holku a ta měla v kalhotech tanka, nevím jestli to znáš, tank je takové mudlovské auto, dělá brrrr brrm a střílí. A ona mi říká: ,Viktore, nechceš se podívat na mého tanka? Vzala jsem si ho kvůli tobě'"

„Vážně mi řekl Dracosaure?" vydechl jsem s otevřenou pusou a vyděšeně se díval na Hermionu a Weasleyho, kteří byli oba stejně překvapeni.

„Ano, já jsem se tehdy tvářil stejně vyřešeně jako vy, byl jsem totiž celý vyřešený."

,,On byl celý VYŘEŠENÝ? To jde?" vydechl jsem překvapeně a Ronald si odkašlal.

,,Jsi si jistý, že to byl tank a ne, co já vím, třeba tanga? To jsou totiž takové kalhotky a nechci ti brát iluze, ale moc holek tank v kalhotech nemá," řekl předstíraně klidně Weasley a já se pobaveně díval na Krumův zaražený výraz.

,,Ano, Weasley, má pravdu, většina holek v kalhotech tank nemá, ale Grangerová je výjimka! Ona má v kalhotech rovnou celou armádu, Viktore. Nedávno když se přede mnou převlíkala, čouhalo ji z kalhotek dělo, na vlastní oči jsem ho viděl! A když Němci prohráli bitvu u Moskvy, bylo to proto, že si Grangerová strčila celé vojsko pod sukni." Viktorovi se rozzářilo oči nadšením a já se sklonil, abych nedal najevo, že mi právě teď po tváři tečou slzy smíchu. „Takže pokud máš o ní zájem, vřele do toho, Viktosaure!"