Weasley, nežárli

°4. Malá inteligentní rostlinka

„Viděl jsi to? Weasley mě chtěl praštit lopatou!" vyjekl jsem a rozhodil rukama kolem sebe. ,,Normálně mě chtěl uhodit, potom co jsem řekl, že má Grangerová v kalhotech tank! Vůbec nechápu proč." Díval jsem se na všechny kolem sebe, ale nikdo mi bohužel nevěnoval pozornost. Až teda na Kruma, který kolem sebe pořád točil jedním květináčem a něco mumlal.

„Takže těhle dvacet sazeniček přijde sem a následně zasypat dračím trusem?" zeptal se už po páté Viktor a já jen zakoulel očima. Čekal jsem, kdy se Grangerová ozve, aby Viktora informovala o všem, co má dělat, ovšem když to neudělala, sám jsem se narovnal a pomocí vznášecího kouzla přesunul k našemu stolku dvacet květináčů.

„Přesně tak, ten trus je vedle stolu v tom obrovském pytli," řekl jsem dostatečně nahlas, abych předešel tomu, že by mi Krum nerozuměl. „A jen tak mimochodem, mohl bych se zeptat, proč se mi díváš na zadek? Já nejsem Grangerová, abys mi očumoval zadnici," zavrčel jsem a nadzvedl obočí, jelikož jsem nemohl ignorovat Krumův zaujatý pohled.

„Měl bys to brát jako poctu, Malfoyi, alespoň někomu se líbíš," nadhodil jakoby nezaujatě Weasley a já cítil, jak rudnu vztekem. Vsadím se, že tuhle větu vymýšlel půl hodiny a vlastně nebyla ani nijak extra vtipná.

„To ne, já se totiž spletl," za protestoval Krum a já povytáhl obočí.

„Chtěl ses mi dívat do tváře, ale spletl sis ji s mojí zadnicí?" odsekl jsem ironicky a Krum zavrtěl hlavou.

„Ty jsi říkal něco o dračím trusu a ty se jmenuje Draco, takže-" A v tu chvíli jsem zbledl ještě víc.

„Ty jsi jako, NEE! To nee!" vyjekl jsem a snažil se ignorovat smích Weasleyho. „Ty sis jako myslel, že jsem nějaká výrobna na dračí trus?!"

„No ale zpátky k těm rostlinám. Mám je zasadit a-"

„Ano Viktore, máš je zasadit a držet pysk," přitakal jsem a mimoděk se podíval do jedné ze skleněných tabulek. Bílé vlasy jsem měl rozcuchané, ale i tak jsem vypadal dost dobře, navzdory tomu, že jsem byl navlečený v pracovní zástěře a na hlavě měl klapky, které stejně nijak ničemu nepomáhaly.  Přemýšlel jsem nad tím kolik roků jsem toužil z Bradavic vypadnout a jak moc jsem proklínal Prýtovou, když nám něco vykládala o nějaké z její sbírky nudných rostlin, mezitím co jsem si pokládal tucet sazenic před sebe a chtěl začít se sázením, když jsem si všiml upřeného pohledu Weasleyho, který byl opřený o jeden ze stolů naproti nám a zřejmě si nebyl jistý, jestli chce vrhat nepřátelské pohledy na mě nebo na Viktora. A nebo jestli se má smát tomu, že můj zadek Krum pokládá za výrobnu dračího trusu.

„Já tak nesnáším tyhle porady ve skleníku. Jasně jsem si dnes ráno říkal, že v tom zase něco bude, jestli mi teda rozumíš." Krum se na mě významně podíval a následně se rozhlédl kolem sebe, jelikož usoudil, že mu zřejmě tak úplně neruzumím a chtěl se ujistit, že ho nikdo neposlouchá, což teda nebyla tak úplně pravda, vzhledem k tomu, že Weasley na něm visel očima už dobrou půl hodinu. „Pokaždé když jdeme místo k McGonagallové do skleníku na poradu, skončí to tak, že nám McGonagallová řekne, už to, co víme a následně musíme něco přesazovat." Viktor znechuceně odhodil motyku a sklonil se pro hnojivo, když si Weasley uvědomil, že si ho Krum zatím ani nevšiml a odvážně se rozhodl připojit se k nám.

„Ano, Viktore Krume," pronesl dramaticky ten oranžohlavák a já jen protočil očima. „A Malfoyi," dodal když zahlédl můj pohled a já jen nadzvedl obočí.

„To ses rozhodl sem dojít a ukázat nám, že znáš naše jména, či má tvoje vzácná společnost hlubší význam? Třeba že jsi mi přišel oznámit, že nemám Hermionu Grangerovou ponižovat a Viktor ji nemá dělat nabídky, když ona bezmezně miluje tebe?" Povýšeně jsem se na Weasleyho podíval a snažil se působit co možná nejvíc nepříjemně, jelikož jsem nepříjemný skutečně chtěl být. Neměl jsem totiž dosud tu čest zjistit, proč má Weasley takovou potřebu mě kontrolovat, ale nevyvratnou skutečností bylo, že si mě prohlížel na každičkém kroku a v případě, že jsem oslovil Grangerovou a něco se s ní snažil probrat, přiběhl jako ten uslintaný pes Hagrida a tvářil se, že mě chce minimálně sežrat.

„Ale Draco, nebuď nepříjemný," přerušil mě Viktor a s hlubokým nádechem se otočil na Weasleyho.

„Já rozhodně nepříjemný bud-"

„Myslím si, že bychom mohli být tady s Wlezlým dobří kamarádi. U nás, v Bulharsku, jsem měl taky jednoho takového kamaráda. Moc toho nenamluvil, ale rozuměl mi. A na Halloweena i svítil." Viktor se na Ronalda přívětivě pousmál a já chvíli uvažoval, když jsem vyprskl smíchy a snažil se to zamaskovat tím, že jsem se rádoby rozkašlal. Měl jsem takový nepříjemný pocit, že tím svítícím kamarádem byla dýně, což by sedělo vzhledem k tomu, že Weasleyho vlasy neměly k tykvi daleko. A vlastně bych si dokázal Weasleyho představit i jako vydlabanou Halloweenskou ozdobu. Jen nevím, jestli byla vtipnější skutečnost, že si Krum spletl Weasleyho s dýni, nebo představa, jak si to někde kecá s tykví, kterou považuje za svého kamaráda.

„Ty sis někdy povídal s dýní?" protáhl poněkud popuzeně Weasley, jelikož mu zřejmě taky došlo, co Viktor právě řekl a já se rozhodl do toho znovu vložit.

„Možná už konečně víme, proč se mu líbila Grangerová. Třeba mu připomínala okurku nebo něco takového. A nebo koště, soudě podle té násady, které ona sama říká vlasy."

„Ne, Hermiona mi připomněla ten, jak se tomu říká, musím si na to slovo vzpomenout, bylo to něco na k. KOMPOSTÉR!" vyjekl Krum a já jen zaskočeně nadzvedl obočí. „Ona byla vždy tak hezký kompostér a docela dost se toho do ní vešlo, všechny ty vědomosti, co v sobě měla. Ale myslím si, že se k sobě s Hermionou vážně moc hodíte, Ronalde. Jsi totiž jako jedna rostlina o které nám říkal pan profesor Drvoštěp."

„Profesor Drvoštěp?" vyprskl jsem a přemýšlel, kdo se může takhle jmenovat. Je to totiž dost blbý jméno.

„Ano, on nám vždy říkal, studenti pamatujte si na tuhle rostlinu, je jako spousta lidí ve vašem okolí."

„Co to bylo za rostlinu?" protáhl jsem docela zaujatě a Weasley taky přešlápl z jedné nohy na druhou.

„Byla to taková malá inteligentní rostlinka, myslím že se jmenovala Debilník Poloblbý, znáš ji?"