Weasley, nežárli

9. „A novým učitelem se stává..."

„Co se prosím vás stalo v té umývárně?" vypískla Hermiona poněkud podrážděně, ale víc zaskočeně. Připadalo mi, že ji to nemálo polekalo a já doufal, že si třeba konečně uvědomila, že se zamilovala do úplného tupce alias Weasleyho, ovšem tohle poznání nebylo důvodem její překvapenosti.
„Draco, okamžitě mi to řekni!" vyjekla podrážděně a šťouchla do mě, takže jsem měl nutkání se ohradit, urazit a následně odkráčet pryč. To jsem ovšem nemohl, jelikož právě v tuhle chvíli probíhala první večeře v Bradavicích, tedy první den z mého trestu.

„Malfoyi!" První studenti zaujímali svá místa u stolu, polohlasně si něco šeptali, pár dívek na mě ukazovalo a potutelně se chichotalo. Když jsem se na ně podíval, zrudly a odvrátily se a já se jen podivil nad jejich chováním, když mi Hermiona začala mávat něčím před očima a já na ní zavrčel, aby mě nechala na pokoji, nebo si okamžitě odsednu na druhý konec Velké síně.

„Ještě chvilku mě budeš ignorovat a!" A v téhle chvíli do síně přišli i poslední studenti, hluk začínal nabývat na síle a McGonagallová se potěšeně dívala na strop ponořená do vzpomínek. Filch se soustředěně díval na mě a na Weasleyho, ale po chvíli usoudil, že nás nemůže dostatečně dobře pozorovat oba naráz, a tak se rozhodl dívat se pouze na Weasleyho, protože toho po minulém zjištění o fontáně považoval za mnohem více nebezpečného než mě.

„No dobře, jak chceš!" Hermiona zvedla nějaký svazek knihy nad hlavu a chystala se mě s ním zabít, když se přesně v tuhle velmi příhodnou chvíli vynořila McGonagallová ze snění a otočila se směrem k nám.

„Pane Malfoyi, řekla jsem vám už, že budete ředitelem Zmijozelské koleje?" otázala se jako by tahle informace stála za zmínku asi tak jako případné úmrtí Weasleyho a já polekaně nadzvedl obočí a bezděčně se napřímil na židli, která byla tak neuvěřitelně nepohodlná, až jsem začal uvažovat, zda ji Weasley nezačaroval, aby se mi na ní sedělo zle.

„Ne to jste mi vážně neřekla a musím poznamenat, že jsem s tímhle vůbec nepočítal a vlastně nemám ani připravenou osnovu učení a-"

„Tak jsem vám to teda řekla teď, tak s tím prosím počítejte," řekla McGonagallová a odvrátila se ode mně, což mě poněkud zneklidnilo, jelikož jsem nyní nebyl pouze nedobrovolným učitelem, ale dokonce jsem již povýšil na ředitele Zmijozelské koleje, což bylo ještě něco horšího, než jsem si dokázal představit.

,,Gratuluju, Draco, máš jedinečnou šanci se ukázat," podotkla Grangerová s poněkud děsivým výrazem a já nasucho polkl.

,,Samozřejmě, Grangerová," Prskl jsem po ní a porozhlédl se opět po Velké síni. ,,Alespoň se před tebou můžu předvést jako velmi nadaný a schopný kouzelník, do kterého by ses nepozorovaně mohla zamilovat, že ano?" nadhodil jsem jakoby ledabyle a účinek byl zcela ohromující, jelikož Weasley zrudl, následně zbledl a podíval se na mě takovým pohledem, který by nedokázal napodobit ani Voldemort, potom co by zahlédl Pottera jak se líbá s jeho baziliškem, což je ostatně velmi zajímavá představa, že ano?

,,To jist-" ale tohle už Grangerová nemohla doříct, jelikož McGonagallová začala s projevem a já se posadil, co možná nejvíc pohodlně na té nepohodlné židli a snažil se nepanikařit a pokud možno nemyslet na to, jak přežiju tenhle školní rok.

,,Ty Malfojáku?" Ozvalo se po chvíli slastného ticha a já cítil, jak mi vylézají oči z důlků po tomhle oslovení. ,,Něco bych ti chtěl říct," pokračoval Krum a já se na něj nepatrně otočil.

,,Proč se na tebe ten Wíprdlí, tak divně dívá?" Zeptal se Krum a znělo to jako poněkud neškodná otázka, která zapříčinila můj skrytý výbuch smíchu, jelikož jsem si až teď uvědomil, že Weasley se na mě opravdu upřeně dívá.