First love princess

2

,,Děkuji ti Nino , a prosím přistup a konečně mi tikej" usměju se.

,,No tak dobře" odpoví též s úsměvem.

Na hradě u Marinette

U Marinette

Marinette se zavřela ve svém pokoji a čeká až stráže ukončí ranní rozcvičku a půjdou se převléci.
,,No tak už tam stepujete snad    hodinu "rozčiluje se Marinette a vyhlíží z okna.

Poprvé se vzdálí ze svého hradu, poprvé bez stráži bez pevné ochrany.. Je v ohrožení.
Naposledy se podívala ven z okna, na nádvoří byl klid. Sluníčko se tyčilo na obloze jako zlatý koutouč, který rozdává úsměvy. Obloha bez jediného mráčku.

,,Je čas, čas  na to odejít pryč... Už si nenechám rozkazovat, už ne! " procedila mezi zuby Marinette.

Pohled Marinette

Vyšla jsem ze své komnaty, měla jsem na sobě krásné modrobílé šaty s květinami byly jednoduché  a přesto dokonalé nebyly nějak dlouhé a co si můj otec potrpěl ale měla jsem je ze všech nejraději.
Kráčela jsem si vznešeně ke vchodu,  když mě najednou přepadla moje matka.
,,Marinette, copak tu děláš? " optala se mě slušně.
Malinko jsem se poklonila a odpověděla na danou otázku. ,,Jdu se jen, podívat na probouzející se přírodu, která kvete venku " řekla jsem mile, ale do očí jsem se jí nepodívala. Nesnáším když své mamce lžu,  probouzí to ve mě neobvykle nepříjemný pocit napětí či i trochu strachu, ikdyž jsem lhala jen zřídka,  teď to pro mě  bylo důležité.  Nemohu si nechat poroučet koho si vezmu a koho ne, je to snad moje rozhodnutí ne snad?  Je snad tak těžké pochopit mé city?
,,A nechceš stráže,  dcero? "
,,Ale prosím vás maminko, copak vy se mi mohlo stát v naší zahradě? " odpověděla jsem na otázku otázkou.
,,Jistě  ,tak běž " řekla mi a políbila mě na čelo  a už odcházela do své  komnaty,  která byla už jen kousek ode mne.
,,Sbohem " řekla jsem tiše a ztrápeně.

Vyšla jsem z hradu a šla ke zadní části zahrady  kde moc stráže nebyli, ale byli tam malé vrátka kterými jsem se protáhla na druhý konec hradeb.
Naposledy jsem se podívala na hrad, měla jsem v očích slzy, otočila jsem se zpět a uviděla známý les, jako malá jsem si tam hrála, ale jen občas.
Vyrazila jsem k lesu, věděla jsem že  mě budou hledat, a tak jsem přidala do kroku.
Prošla jsem lesem celkem rychle, a objevila jsem se na malé mítině nevěděla jsem kam jít, jediný co jsem chtěla je dostat se z tohodle hradu pryč. Vydala jsem se doleva ,šla jsem dlouhou lesní mítinku , boleli mě nohy a nic jsem nenacházela žádné vesničky ,kostelíčky prostě nic o čem se povídalo v pohádkách jen pustá krajina a lesy.
Nakonec se na mě štěstí usmálo a já zahlédla malou odlehlou vesničku. Sešla jsem tedy z kopce na kterém jsem stála a objevila jsem se u prvního domu , který lemovala krásně upravená zahrádka s malými trpaslíky. Prošla jsem ještě kolem pár domečků a ocitla se na malém náměstí. Bylo velmi pusté viděla jsem tu jen pár lidí , buď prodávali zboží z trhu nebo se jen procházeli a nakupovali nebo venčili své psy.
Na náměstí byla jen studna .

Někdo mi poklepal na rameno. Rychle jsem se ohlídala. Byl to mladík docela vysoký ,vlasy měl černé  sčesané na patku.
,, Dobrý den , hledá te tu něco?" Zeptal se a usmál na Mari.
,, Dobrý den, ne děkuji, nepotřebuji pomoc" otočila se čelem k neznámému muži.
,, Dobrá , a kdopak jste nikdy jsem vás tu neviděl?" Otázal se a podíval se jí do očí.
,, Já.." Marinette nevěděla co odpovědět ,,jsem...švadlena z vedlejší vesnice " na rychlost vymyslela ale když prohlédla na muže navypadalo to že by věřil. Muž postoupil blíž k ní a řekl ,, Slečno  princezno Marinette Dupain-Cheng , jdete se mnou" řekl vážně muž a chytil ji za paži. Marinette se vytratila všechna barva z obličeje , ale když se jí muž dotknoul snažila se vytrhnout , jenže byl silnější.
,,Pomoc!" Volala Marinette hlasitě ,ale nikdo se neotočil.
,,Tady ti nikdo nepomůže!" Vyštěkl na ni.
,,Jak to? Prosím vás" Vypadala zmateně.
,,Ale princeznička neslyšela o zapomenuté vesnici jménem Dalberk , která bojovala nekonečna staletí pro toto království!" Zamračil se na ni.
,, Dalberk?" Podívala se mu do očí plná nepokoje.,, Nikdy jsem o něčem podobném neslyšela." Řekla nejistě.
,, Cože?" Muž poodstoupil od Marinette ale nepustil ji.,, Takže dějiny království Merrigon se nezmiňují " zavrčel až se Mari lekla.

,, Takže milá Marinette "začal ,, Kdyby dávno byly dvě království Merrigon a Dalberk ,byly to 'spojenci' dokud ho Merrigon nepodrazil ....Dalberk nebylo tak mocné království jako Merrigon a tak král Kolart se musel podvolit zdejšímu království , sloužil mu  a to čestně  nikdy nezničil pověst , jenže i král chtěl jednu podmínku ,a tu že jestli se v královně  Merrigonské narodí dcera tak bude bojovat za království Dalberk bude to jediný její osud . Domén král merrigonský  s tím souhlasil jelikož nikdy se nenarodila v Merrigoně dívka.  Další nástupce syn Doména , Oscar .Jemu se narodila dcera Layla ,byla to velmi temperamentní slečna a stála si za svým a bojovala by za svůj názor až do krve. Nesouhlasila pomoct království Dalberk , což rozpoutalo vzpouru mezi královstvími   Dalberk a Merrigon.  Byl to krutý boj , ale Merrigon vyhrál a zadupal Dalberk do země na věky zbyla tu jen tahle malá vesnice , kterou nikdo z vojáků nenašel a zde jsme čekali na další princeznu , na další dívku z rodu Merrgonských a to jsi ty a ty budeš trpět za vše co vaše království  udělalo s královstvím Dalberk." Dořekl , Marinette potřásla hlavou jako by vůbec nerozuměla co teď slyšela , stála jak přitesaná už ani nekladla odpor a nezápasila jen tupě stála a hleděla do jeho zelených očí plné hněvu, zloby , nesoucitu a něčeho co Marinette nepoznala. Odtrhnul od ní oči.
,, Já za nepokoje mezi královstvími Dalberk a Merrigon které se staly už dávno přeci nemohu!" Vyštěkla tak hlasitě Marinette až se někteří lidi otočili.
,,Zklapni , nikdo se tě na nic neptal teď já tu dávám rozkazy já!!" Vyštěkl hlasitě a zatáhl jí za ruku aby šla.

Vítejte u dalšího dílu opravdu po dlouhé době další pokračování.
Vím už nejsem tolik aktivní ,skoro vůbec ....ale doufám že se vám další díl líbil a za hvězdičku či komentář  budu neskutečně ráda.

Vaše luciiiinka 👑