First love princess

5

Ucukla jsem rychle pohledem k ohni. Malá slzička strachu mi sklouzla po studených tvářích.

,, Co se to děje?  Kde jsem?  Co tu dělám?  Prosím pomoc.  Pomozte mi někdo"
Můj vnitřní hlas šílel zoufalstím , chtěla  jsem odtud utéct. Odtrhnout se od ledové země.  Ale k čemu  by to, kdybych jen se zvedla už  by u mě  byli,  určitě  by mě potrestali. A o to jsem nestála.
Seděla jsem na vlhké  a ledově studené , kamenné podlaze a třásla jsem se zimou.
O čase , o tom jsem neměla ani ponětí nevěděla jsem jestli je večer či ráno či snad kolik je hodin , nic. Nic jsem netušila. Jen ten pocit strachu ,bezmoci a zimy . Ty jediný jsem dokázala   vnímat , moje mysl byla ztracená v chaosu všeho co se za poslední týden stalo.

Zase nic , každou hodinu ,minutu , sekundu počítám . Nic se neděje venku pořád praská oheň a slyším hluboké hlasy , které mezi sebou něco řeší .
Zaměřila jsem se na jemně vyřezané obrazce na stěně a sledovala lajny , které byli občas víc proříznuté do fasády. Pomalu jsem se zvedla a popošla ke stěně . Ledovou rukou jsem se dotkla vyritých zářezů a klouzala po nic podle originálu.
Spustila jsem ruku a podívala jsem se na obrazec, moje mysl nebyla schopna pochopit co to je za obraz. Trochu jsem se zamračila a zapřemýšlela co mi to jen připomíná . Znovu jsem se na obrazce zadívala a sledovala každý jejich záhyb jako by to měla být nějaká tajná šifra ,kterou musím vyřešit. Otočila jsem se zády ke stěně a opřela se o ní , a sesunula se po ní dolů. Schoulila jsem se do klubíčka a hlavu položila na kolena .

,, Vstávej!" Zakřičel hlas vedle mě. Cukla jsem sebou a rychle vztyčila hlavu. ,, Vstaň !" Znovu zakřičel.
Moje svaly mě neposlouchali ,jen jsem seděla a zírala na něj . Zamračil se ,, není ti snad jasný co máš dělat? Tady mě žádné princezničky nezajímají. Ihned vstaň nebo budeš litovat že jsi neposlechla" zařval.
Namáhavě jsem se zvedla , hned mě chytl za paži a táhnul pryč.
Udeřila mě do obličeje silná záře slunce , které bylo už vysoko na nebi.
Nevnímala jsem svět kolem se ,byla jsem jako v tranzu , cítila jsem mužovu ruku silně zaritou do mé paže ,jako kdybych snad měla sílu někam utíkat .
,,Hej" konečně jsem se probrala s toho tranzu a zaostřila na dalšího muže , který stál proti mě a volal na mě. ,, Přestaň tu dělat scény že jsi chudinka a konečně mě poslouchej!" Zaječel až jsem se musela přikrčit pod jeho tlakem. Rychle jsem zamrkala a narovnala se. ,, Doufám , jsi spokojená.."
Počkat co? Jako s čím ? Že mě unesli?!
Zamračila jsem se na něj.
,, Spokojená?!" Zavrčela jsem skrz zuby, schválně nahlas.
,, Prosím?"  Propaloval mě svýma studenýma zelenýma očima , až mi sjel mráz po zádech.
,, Mám být spokojená? Z toho že jste mě unesli ?za to? Co si o sobě myslíte, že si jen tak přijdete a unesete mě? Kdo vůbec jste?!" Začala jsem se škubat ze sevření. Neúspěšně.
,, Co si to dovoluješ? Jediný..."
,, Já ,co já si dovoluji ? Nemáte právo .."
,, Přestaň mi skákat do řeči , já mám právo ,ty ho nemáš .Já jsem tu vůdce, a jestli s tím máš nějaký problém" ,vytáhl svůj meč, ,, můžeme ho vyřešit" a zvedl ho vysoko nad hlavu . Mlčela jsem, ani ne tak strachem , ale spíš vztekem .
,, Milá princezno, za zradu vašeho království musíte pykat. Jste královský rod , takže díky vám princezno my dostaneme kus vašeho království , ba dokonce i celé ,jestli budeme chtít. A všechno to bude díky vám Marinette . Vaši rodiče vás milují , jistě že, a taky pro to aby zachránili svou dceru udělají cokoli. Avšak všechny sliby , které my dáme nemusejí  znamenat to co vlastně chceme. Tak hezky podaný to bylo , tak hezky podepsaný vaším otcem to bylo. Tak naivní byl , že svou dceru zachránil , přitom jí do záhuby shodil." Dořekl , až tam děsivě že jsem se musela oklepat. Začalo mi docházet co mi řekl , začala jsem soptit. Postavila jsem se rovně a panovačně jako příští královna království Merrigon ,a zamračila jsem se.
,, Myslíte , že vaše jednání je správné ? Můj otec je  tady zákon ,a jediní kdo tu nemá právo , jste vy . Myslíte si , že vy jste v nevýhodě ,ano? Tak mě poslouchejte : Můj otec , král  , tuhle zemi miluje, on válčil proti Sambusu, ne vy, on tuhle zemi sprostil od kast , které udávali jak kdo je na které úrovni od prvního do osmého stupně. My jsme byli první a vy jste byli poslední . Vy jste tam ale patřili , krutí žebráci , kteří nechtějí nic jiného než pomstu a vládu , svět! Barbaři!
Tímto krokem , že zrušil kasty , zastavil nepokoje v našem království , všechno bylo pár let v pořádku , moje matka , vaše královna tuto zemi obohatila a více obchodů , škol  a dalších potřebných věcí. Moje rodina tuhle zemi miluje ,je naše patří nám.
A nikdo! Nikdo nemá právo nám království brát! Naše celá rodina už po staletí ,se starala o svou zem. To vy jste přišli jako nezvaní hosté,to vy teď požadujete něco co vám nepatří , něco co za mého dědy vykvetlo ,a za mého otce uschlo a vyhodilo se. Vy tu nemáte právo žít! A vy taky pod královskými meči zemřete!" Ukončila jsem svůj monolog a dívala jsem se celou dobu do očí jejich vůdce , který začal pomalu couvat. Byla jsem spíše odkloněna od vedení království , ale pořádek jsem si uměla udělat.

Něco se stalo , jejich vůdce  naklonil hlavu na stranu , šibalsky se  usmál a luskl prsty, a já ucítila nemožnou bolest mezi lopatkami a pak jsem se s křikem sesunula k zemi. Nic jsem neviděla,nic jsem necítila..

Moc vás všechny zdravím a ráda bych vám popřála krásný Nový rok.

Konečně vydávám další díl z této knihy , doufám že  se vám líbil.
Za komentář a hvězdičku vám budu moc vděčná.

Vaše luciiiinka 👑