After 1 month:
Jeden měsíc. Jeden posranej měsíc od doby, co jsem ho ztratil. Jeden blbej měsíc, co žiji bez něj...
Položil jsem kytku na náhrobek a z očí mi začala vytékat slaná voda.
"Je mi to líto, Mine." zašeptal jsem a narovnal se. Pomalu jsem opustil hřbitov.
Šel jsem po ulici a přemýšlel nad životem. Má ten můj ještě vůbec smysl?
Ne.
Proč?
Protože smysl mého života byl Jimin.
Ještě chvíli jsem jen tak bloudil po městě, až jsem došel k řece.
Chvíli jsem se jen tak díval do vody a pak mě něco napadlo.
"Za chvilku budeme spolu, Jiminie." Zašeptal jsem do vzuchu a skočil do ledové vody.
Nechal jsem se unášet proudem. Ztrácel jsem vědomí.
A potom se kolem mého pasu obmotaly něčí ruce.
"Jsi normální, Hoseoku?!"
----
Jsem unavená 😐😪
Vaše Kačii :**
ČTEŠ
confused // hopemin
Fanfiction*user @pjm.123 liked your photo* hot_seok01: Tak co, okouzlily tě moje fotky? pjm.123: Ani nevíš jak moc... 🌙 ✖ WARNING ✖ ➡ boy X boy ➡ vulgarismy ➡ any similarity to another story is just a coincidence
