Paní matka mě poslala se obléknout, poté si mě opět k sobě zavolala. Její výraz byl nnohem klidnější. Ptala jsem se sama sebe zda je to dobrá či špatná zpráva.
„Máš štelěstí a ten kdo mi donesl tuto zprávu bude přísně potrestán.“ poslední část věty řekla opravdu nahlas. Kdo by mě chtěl takto zošklivit v očích mé paní matky? „Chtěla bych ti někoho představit. Nejprve tě ale trochu ustrojíme, umyjeme a učešeme. Sáro!“ zavolala na služebnou „Umyj ji a přiveď ji do pokoje. Já ti vyberu mezitím šaty.“
Sára mě svlékla a pomohla mi do vany. V županu mě pak odvedla k paní matce, která již čekala u toalety, jde byl ořipraven hřeben, voňavky,šperky a na paravanu dlouhé bílé šaty, pod prsy byla modrá světle modrá ztužka a pod šaty byli dány střevíce. Sára mi sešněrovala korzet opravdu pevně jak ji nakázala madam, dýchalo se ztěžka a když byla konečne hotová, oblékla mi šaty a usadila mě na křesílko od toalety. Madam začala s česáním, nedá se říct, že by netahala.
Madam byla hotová, prohlídla si mě. Byla spokojená, pokynula hlavou na Sáru, aby odešla. „Teď mě dobře poslouchej. Lord Filip z Mehaly je bohatý a chce mladou ženu, která je připravena. Chovej se tak, jak jsem tě to učila. Nezapomeň, že takto můžeš pomoci svým sourozencům k lepšímu životu.“
„Ano madam.“ sklopila jsem zrak dolů.
„Nezírej dolů, lord bude chtít se ti dívat do očí.“
Vedla me do místnosti odkud šli dva rozdílné hlasy, jeden z nich jsem poznala, byl to hlas mého pana otce a ten druhy jsem si domyslela. To je můj budoucí choť, ať už chci či nikoli. Následovala jsem "svoji" matku, otevřela dveře. Nádech. Vstpupily jsme dovnitř.
„Můj choti, omluv nás, že jsme sr zpozdily.“
„V pořádku. Lauro, pojď k nám.“ pozval mě k sobě pán otec. „Lauro, toto je lord Filip. Lorde Filipe, moje dcera Laura.“
„Slečno, rád Vás poznávám. Jste krásnější než mi váš otec vyprávěl.“
„Děkuji, jste milý.“ ten hlas, byl mi pivědomý. Ale nemohla jsem si za boha vzpomenout odkud znám ten hlas.
„Nechcete se jít projít?“ tázal se mě Filip.
„Ráda.“ ve skutečnosti bych raději utekla. V zahradě bylo krásně, šli jsme mírnou chůzí. Lord Filip mi něco vyprávěl, ale téměř vůbec jsem ho nevnímala. Ovívala jsem se vějířem, ale za mák to nepomáhalo, ztažený korzet mi zabraňoval se pořádně nadechnout.
„Můžeme se na chvíli posadit?“
„Není Vám snad dobře?“
„Vše je v pořádku.“ posadil se vedle mě. „Je to velice nezdvořilé, ale mohu se zeptat proč jste si vybral zrovna mě? Ve městě je spousta jiných dívek stejně tak bohatých. A nejsou o tolik starší nežli já.“
„Nezlobím se. Vybral jsem si vás z prostého důbodu, líbila jste se mi a vaše rodina má dobrou pověst. “
Volné vlasy mi vály ve větru. Lord mi je vzal a dal mi je za ucho. Pote jeho ruka šla po mé tváři a k mým rtům. V tim jsem se podívala do jeho očí, byly modré jak letní nebe a jeho vlasy cerne jako uhel. Chystal se mě políbit, ucukla jsem.
„Ne, ještě ne.“
„Což se mě bojíte?“
„Strachem bych to nenazývala.“
„Tak jak byste to nazvala?“
Nevěděla jsem co na to říct, k mému vysvobození došlo v pravou chvíli. Přišel pro nás sluha od mèho pana otce, abychom se vrátili. Šli jsme pomalu, vějířem jsem si dodavala kyslik, alespoň jsem si to myslela. Pan otec nás pozval ke stolu. Sára nám nandala knedlíčkovou polévku, která už voněla na dálku.
Po obědě Lord Filip poděkoval, rozloučil se, mě políbil rulu a odešel.
„Tak jak se ti líbil?“
„Je milý, hodný a dá se říct, že docela i hezký.“
„To jsem ráda. Zítra přijde po obědě a domluvíme, kdy budete oddáni.“
„To se budu vdávat tak brzy?“
„Ano, schodli jsme se na tom všichni. Čím dřív tím líp.“
„Jak si přejete. Mám něco uvařit k večeři?“
„Kdepak, od teď práci hoď za hlavu. Teď se budeš opět učut a učit tě budu sama osobně.“
„Mohu se vzdálit paní matko?“
„Ano, dnes máš už volno. Uvidíme se u večeře.“
„Já budu s vámi a panem otcem u jednoho stolu?“
„Ano, aby ses naučila sptávným způsobům.“
Byl to náročný den, šla jsem si lehnout hned po večeři, kerá byla plná pravidel. Zavřela jsem oči a usnula jako malé dětsko.
„Kdo si myslíš, že jsi?“
„Paní tohohle domu, ty smradlavej pse! Smrdíš jako prase, které se měsíc nemilo! Běž se...“
„Ty děvko, tak takhle budeš semnou mluvit? Já ti ukážu.“ muž násilně otočil ženu na břicho, vyhrnul ji sukni a rozepnul si kalhoty, z pod kterých vytáhl svůj úd. Žena se snažila vypudit z jeho sevření, ale nepomohla si. Zasténala.
„Bože.“ začala brečet.
„Teď si breč jak chceš. Mé srdce neobměkčíš. Jsi moje, a to si pamatuj.“ pohyboval se rychleji a rychleji. Zastavil se a vysunul svůj úd. Vzal di ho do dlaně a bez meškání jej zasunul do análního otvoru. Žena prosila, bylo to jako by povidala do větru. Hlasitě se smál. „Užívej si, jsi bezmocná.“
ČTEŠ
Posledni Faira
FantasíaTato kniha neni vhodná pro čtenáře, kterým je méně než patnáct let. Máš ráda fantazii? Román? Horor? Vše he zde obsazeno. Dívka s dvěma bratry je adoptována do rodiny. Někdo pomluví dívku z cizoložnicí, matka ji chce provdat za krásneho muže, je sic...
