Posledni Faira

Kapitola 7.

Alkohol nabíral na síle a půlnoc se kvapem blížila. Hosté pomalu odcházeli do ložnic, které pro ně přochystalo služebnoctvo na rozkaz Jakuba. Když odbila půlnoc, nabídl mi Jakub rámě a společně jsme odešli do novomanželské ložnice. Jakub za námi zamkl dveře na dva západy. Přistoupil ke mě, pomalu mi rozvazoval šaty a vlepoval mi jemné polibky na krk a ramena, šaty mi spadly na zem. Tep se mi zrychlil, vzal mě do nátuče a položil mě na postel, rukou mi přejel po zváři, přes krk, po prsu a břiše, k mému mechu až po lýtka. Sedla jsem si a opírala se rukama čelo postele. Políbili jsme de a já mu začala rozepínat košili, pislrdní knoflík byl rozepnutý, rukou sr o mě opřel a položil mě na záda, zavřel mi oči. Slyšela jsem, jak si rozepnul kalhoty a ty sjely dolů, ucítila jsem, jak se madrace v místě u pravé nohy mírně propadla a opět jsem ucítila jeho vůni. Dotkl se opět mé zváře a otočil ji směrem k sobě. Dal mi další polibek, otevřela jsem oči. Konečně jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Jrho kadeře byli krásně jemné, pleť rovněž bez vousů. Kývl na mě, já rovněž. Vyhoupl se nad mě, já roztáhla nohy a pokrčila je. Jrho úd byl stopořený a já samým vzrušením nrbo obavami vlhká. Položil se na mě a dal mi polibek, dlouhý a v nečekanou chvíli do mě vklouzl. Zasyčela jsem a popojela kousek dozadu. Každopádně to v ničem nepomohlo a on pokračoval v pohybech ven a dovnitř, čím víc v kratších intervalech. Netrvalo dlouho a byl hotový. Tím to ale nekončilo, i když já myslela že ano. Jeho ústa se dostala k mým stehnům a začal mi dělat polibky i tam, kde doposud nikdy žádné polibky nebyli. Cítila jsem jak se červenám studem, ale za pár minut jsem jen cítila slazt. Potom mě otočil na břicho a vklouzl do mě po druhé a začalo druhé kolo, které pro dneštní večer bylo konečné. Spadl na postel a hluboce oddychoval.
„Byla jsi úžasná." dál jsem už moc nevnímala jelikož alkohol udělal své a ten sex taky, a já usnula. Jeho ruka mi hladila vlasy a mojí nahotu přikryl společnou dekou, přitáhl si mě k sobě a potom i pn usnul

*o dva měsíce později*

Služebnictvo bylo od rána na nohou, ješte ani nezakokrhal kohout z nejbližšího statku. Bylo osm hodin, když nás probudilo služebnictvo ke snídani. Přinesli nám smažrná vajíčka se slaninou a chlebem. Měla jsem na ně strašnou chuť, ale jakmile jsem ucítila jrjich vůni tenzokrát smrad, žaludek se mi obrátil a musela jsem rychle pospíchat na toaletu abych nepozvracela naši postel. Bylo mi úplně jedno, že služebnictvo vidí moji nahotu, teď jsem se starala jen a jen o sebe. Jakub přiběhl ke mě, taky nahý a přehodil přes mě deku.
„Odneste ty vejce! Přineste něco jiného." služebnictvo bylo v tu ránu pryč. „Jsi v pořádku?"
„Už jo..." řekla jsem, když jsem si vykloktala pusu.
„Neříkáš to nějak přesvědčivě. Zavolám raději doktora a ty se mezitím nasnídáš a prospíš."
„Dobře."

„Přišel lékař, můj pane."
„Uveďte ho."
„Dobrý den, pane Jakube. Je vám špatně?"
„Mě ne, ale Lauře ano. Prosím, podívente se na ni."
„Proto jsem zde. Kde ji najdu?"
„Pojďte zamnou." zaklepal na dveře od ložnice, kde jsem spala. Nic se neozvalo, tak vstoupil Jakub sám, aby mě probudil.
„Lauro, je tady lékař." pohladil mě po vlasech. Kývla jsem a posadila se. Došel pro lékaře. Lékař se uklonil a přistoupil ke mě.
„Kolikrát jste zvracela?"
„Asi už třikrát."
„Hmm.." vyšetřil ji břicho, ale na bolest si nestěžovala. „Zavolám si konzultanta, ten o zom to ví víc než já."
„Je to tak vážné?"
„Nemyslím si. Chci mít jen jistotu. Mohu pro ni poslat vaše službnictvo?"
„Samozřejmě." za pár minut se ve dveřích objevila služebná se stařenou.
„Jestli vaše madam dovolí, porodní bába Vás vyšetřila."
„Ano." doktor se otočil, aby mě neuváděl do rozpaků. Vyšetření netrvalo dlouho, porodni bába měla na tváři úsměv.
„Je to tak, jam jste si myslel. Lady Lauro, blahopřeji Vám, jste v očekávání. Dej bůh ať je to zdravý syn."
„Amen." začala jsem brečet. Do ložnice mohl vstoupit i Jakub a když viděl můj uplakaný pbličej, zděsil se.
„Je to vážný?"
„Záleží z jakého úhlu to berete. Každopádně buďte opaztní." znazeně zíral na doktora a potom sjel očima na mě, já kývala hlavou a smála se.
„Ty jsi...?"
„Ano. Budeme mít dítě."
„Má Lauro. Jsem ten nejšťastnější muž pod sluncem."
„Doufám, že to bude chlapec, jak jsem ti slíbila."
„I kdyby to byla dívka, hlavbě ať jste zdraví a živí, dětí můžeme mít ještě dost. Miluju tě."
Nevím jak je to možné, ale není to tak dávno, co jsem ptoklínala své nevlastní rodiče, že mě dali do spárů neznámého muže, ale jak to tak někdy býva, láska dokáže nemožné.