Příběh na ranči

3. Kapitola

,,Ááááá, no to si snad děláš srandu" zaječím, když mě polije Jack vodou. Jen se na mě pohrdavě usměje a vyjde pomalu z mého pokoje. Díky bohu, že mě polil a nestrhnul ze mě deku. Určitě by bylo hezké vidět mě v pyžamu, ale já o to moc nestojím. dost jsem zuřila, nemohlajsem skoro mluvit, jak jsem byla vytočená.

Nic jiného mi nezbývalo, než se začít převlékat. Vzala jsem si na sebe staré kalhoty a triko. Chtěla jsem si dát snídani, jenomže silná ruka mě chytila a táhla z chalupy.                                        ,,Hrubiáne pusťme" ,, jak si přeješ" odpoví a pouští mě, což nebyl až tak dobrý nápad. Pouští mě přímo do kaluže.

No super vypadám jako příšera z hlubin. Sice jsem mokrá, ale Jack mě už nepustí převléknout. Tohle mu budu muset oplatit. Nejdříve jdeme do stájí, kde naženeme z pastviny koně. Jack jen zapíská a koně už jsou naučení, a proto běží každý​ kůň do svého boxu.

Jen jeden si to namíří přímo ke mě, je to ta černobílá klisna, která nás doprovázela cestou z nádraží. Byla překrásná, natáhla svou hlavu a přiložila ji jemně k mé ruce. I když jsem už moc neměla ke koním důvěru. Pomalu jsem ji pohladila.                                                                                            ,, No to je divné, většinou si lidí moc nevšímá a nenechá se pohladit, jen od těch, které zná"            řekl Jack a pomalu ji navedl do jejího boxu.

Na každém boxu bylo napsáno jméno koně. Aha tak ty se jmenuješ Kelly. Moc hezké jméno pomyslela jsem si.

Mám ráda vůni čerstvého sena. Jack každému koni dal seno, kbelík čisté vody a oves. Odešli jsme ze stájí a pokračovali k dalším zvířatům. Šli jsme ke kozám, které měli velký výběh pak k ovcím, ke slepicím, ke kravám, ke králíkům a nakonec ke psům. Byla tam fenka německého ovčáka se šesti štěňátky, byly překrásná.

A když jsme měli nakrmeno, řekl mi Jack, že teď se dělají vyjížďky na koních. Myslela jsem si, že budu mít nějakou práci, ale na konec jsem jela s ním. Důvěřovala jsem mu a i když jsem nechtěla nasednout, něco ve mě mně přinutilo nasednout. Jeli jsme lesní cestou, kde ptáci zpívali a viděli jsme i veverku. Já a Jack jsme jeli na jednom koni, kdyby ne a já měla jet sama, nejela bych.         A pak jela jedná starší paní, která vypadala mile.

Znejistila jsem, když kůň nastražil uši a zničeho nic se rozběhl, vzal to cvalem, no super. Chytla jsem Jacka kolem pasu a přitáhla se k němu blíže. Jack se ho snažil zklidnit, ale kůň utíkal dál, když konečně zastavil, Jack se rychle otočil, aby zkontroloval jestli jsem v pořádku a jestli náhodou neležím někde na cestě. Byla jsem naštvaná a asi to pochopil. Doufám že jsem nezrudla jako rajče, a že mi nešla pára z uší. Opatrně jsem seskočila a odcházela jsem. No spíš jsem běžela. Jack na mě něco volal, ale já nevnímala, zase mě pohltila nejistota. Míjela jsem paní a řekla jí, ať mu vyřídím že radši dojdu na statek pěšky. Jen lehce přikývla hlavou a já pokračovala v běhu.

Nebyla jsem dobrá na udržení emocí, a tak jsem začala brečet jako nemluvně. Utíkala jsem a zastavila jsem se u lavičky. Sedla jsem si na ni a vůbec mi nevadilo, že je mokrá, prostě jsem se potřebovala zklidnit. Musela jsem nad vším přemýšlet, nad svým otce, všechno se to na mě valilo a já se ani nepokoušela to zastavit. Odhaduji, že asi po hodině jsem se vypravila cestičkou zpět na ranč. Kručelo mi v břiše, a tak jsem hnedka zamířila do kuchyně. Byl tam kozí sýr s olivovým chlebem. U této pochoutky byl malý žlutý papírek a na něm stálo.

Omlouvám se za dnešek, ale nechápu, že jsi se na koni udržela, musela jsi už dřív jezdit. Jinak ještě jednou se omlouvám, a tady máš olivový chleba, slyšel jsem, že ho máš ráda.

I když mě Jack dneska naštval a to hodně a několikrát, tohle od něj bylo milé.
Pochutnala jsem si, a dokonce jsem si musela i přidat. Do večera jsem nikoho neviděla, asi chtěli, abych se vzpamatovat ze šoku. A za to jsem jim byla vděčná. Už v osm jsem zavřela oči a usnula.

Jak se vám kapitola líbí??
A moc se vám omlouvám za chyby.😁😁😀🎈🎈