Slow Hands

~1~

Ashlynn

„Jsem doma!" „V kuchyni!" Houkla jsem zničeně a doufala, že na hlase únava poznat nejde. S předstíraným úsměvem, plným nadšení, jsem zaostřila na tátu a zazubila se ještě víc.

„Ashlynn..." „Ano?" „Ty to bereš vážně, že?" „Mám ti pomoct... Tati, to zvládnu. Uvidíš!" „Já vím... Jsi úžasná, holčičko..."

.................................

To byl rozhovor před rokem.
Před rokem, kdy mi máma najednou oznámila, že odchází. Že jí vztah s tátou nenaplňuje a já se mám rozhodnout, s kým chci zůstat. Jsem už dost stará na střídavou péči, takže... Mám říct, ke komu chci „jezdit jen na prázdniny".

Nechápala jsem to. Vrtěla jsem hlavou a prosila, ať to nedělá. Proč to vůbec dělá?
Hystericky se rozesmála, sesunula se mi do postele a když se uklidnila, brala mi naléhavě hlavu do dlaní. Uslzeně šeptala, že přece už nejsem malá a přece od malinka vím, jak je práce pro tátu důležitá. Jak nás stavěl na druhou kolej, jak žil a žije jen pro práci, pro firmu...

Měla pravdu, ve všem.

Táta byl workoholik.
Dělal každý den několik hodin, o víkendech, o dovolených, ale přitom... Na mě si čas našel pokaždé, když jsem potřebovala. To byl ten nejdůležitější aspekt ze všech, proč jsem si vybrala jeho.
Tím druhým bylo, jak najednou strašně sešel a zestárl. Rozvod jej sebral a další rána přišla do týdne, když jsme mámu potkali v centru. Vrkala ruku v ruce s nějakým mladým mužem a v tu chvíli, se vše sevřelo i ve mně. To nevypadalo, jako nová známost...

Než utekl měsíc od rozvodu, přišla další, pro tátu, skoro katastrofální rána. Jeho společník, spolumajitel a velmi dobrý přítel, prodělal srdeční zástavu, jenže... Pomoc nepřišla včas, zemřel a na tátovi ležela najednou celá firma.
Já, pubertální devatenáctileté pako, se vzdalo večírků, chození po kavárnách, blbnutí v klubech a začalo pomáhat.
Dlouho do noci jsem seděla nad papíry o smlouvách, četla knihy o managementu, po škole běhala do firmy a zúčastňovala se porad... Ve spojitosti se školou, to bylo šílené, vražedné, chtěla jsem s jedním nebo s druhým seknout... Ale uplynuly dva měsíce a táta mi vysekl poklonu. Díky mně, díky mé pomoci se firma vzpamatovává. On sám nemusí řešit naprosto vše a ví, že když mi něco zadá, tak to splním. Jen kvůli jeho slovům, jsem se i nadále zmítala mezi školou a firmou.
Ve škole pubertální pako a sotva jsem vstoupila do firmy, stala se ze mě vážná žena, s chladnou maskou o tom, jak je nad věcí a vše zvládá.

Jen tak jsem mohla přežít...

„Lynn?" „Ano?" „Můžu?" „Jistě... Děje se něco?" Zoufale jsem si přála, aby mě v následných dnech nepotřeboval ve firmě. Známky jsem měla šílené – holt daň za pomoc ve firmě – a teď, před koncem pololetí, jsem se je snažila opravit.
„Potřebuji, abys-myslíš že bys- Bože... Lynn, zvládla bys-mohla bys-" „Tati?" „Potřebuju tě ve firmě. Pořád jsem šokovaný, jak jsi to zvládla. Jak ses sama, jen z několika poznámek a porad naučila to, co já se učil několik let, ale... Potřebuji odjet, na pár dní. Necelý týden. A potřebuji, abys byla ve firmě. Budeš teď-" „Co?! Tati! Ty ses zbláznil? Já?! Sama ve firmě? Na tvém postu?! Jako ředitel? Ne! V žádném případě...!" „Ash, děláš to dobře-" „Dělám to jen kvůli tobě! Rozvod s mámou tě srazil na kolena, ten její nový chlap taky... Nemluvě o smrti Paula... Tati, myslíš-myslíš že mě to baví?" Zaraženě na mě hledí a pokrčí ramenem.

„Tati! Nejsem kancelářská krysa. Víš, že když jsem byla malá a ty jsi říkal, že s tebou budu jednou pracovat, tak jsem to odmítla. Nechtěla jsem dělat ve firmě, dělám to jen, kvůli tobě. Kvůli tvému zdraví, kvůli tvému nadšení, že jsem dobrá a ty jsi pyšný. Ale tohle po mně nechtěj. Budu ti pomáhat, budu rádoby „druhý" ředitel, ale jen, když tam budeš i ty." Se zoufalým výrazem, jsem se přitiskla do jeho náruče.

„Já vím, já vím. Jsi úžasná! Místo blbnutí po venku s kamarády jsi denně zavřená ve firmě... Jen těch pár dní, víc nechci. Pak už to nikdy chtít nebudu. A myslím, že pak už mi s firmou ani pomáhat nebudeš muset."
Nechápavě jsem zvedla hlavu a pootevřela pusu. „Jak to myslíš?" „Zatím to neřeš. Tak co, zvládneš to?" „Co když ne?" „Já o tobě ale nepochybuju." Usmívá se, hladí mě ve vlasech a já souhlasím.

„Kam vlastně jedeš? Nebo spíš letíš?" Kufr, se kterým letecky cestoval, stál připravený v hale a já se nemohla zbavit dojmu, že mi nechce odpovědět. Ošil se, křečovitě pousmál a vypadal, že horečnatě přemýšlí.
„Do Paříže, na-na konferenci." „Na tak dlouhou?" „No..." Další křečovitý úsměv, pevné sevření v jeho náruči a slova o tom, jak mě má rád, jak jsem úžasná... A najednou je fuč.
S nepochopením jsem zavrtěla hlavou, zamkla a bez skrupulí zamířila do jeho pracovny. Když ředitelka, tak se vším všudy...

S žaludkem na vodě, nervy, asi i teplotou a nohama z želé, jsem se další ráno doklopýtala na recepci firmy. S úsměvem i maskou o tom, jak jsem nad věcí, vklouzla do výtahu a útrpně čekala, než cinkne tátovo patro...

Tátův necelý týden, jsem si představovala, že bude zpět po třech dnech. Nebyl. Volali jsme si, tvrdil jaká to je nuda, omlouval se, že ještě nedorazí...
Polovina dalšího týdne, já měla pocit, že práci konečně zvládám a sotva jsem dorazila ve středu večer domů, zakopla jsem o kufry.
S klením jsem je zvedala, zaraženě je přepočítala a přemýšlela, proč se vrátil s dalšími třemi.

„Tati?!" Houkla jsem z haly a čekala, odkud se ozve jeho hlas.
„Ash!!" Vyřítil se z obývacího pokoje, div mě nerozdrtil v náručí a vypadal... Naprosto odlišně od toho, jak odjížděl.
Pookřál, široce se usmíval, oči mu zářily a ve tváři, se mu najednou rozlila provinilost.

„Broučku... Chci-" „Co to je za kufry? A doufám, tati, že mi napíšeš pádnou omluvenkou. Třídní hrozí, že mi hodiny neomluví." Vymanila jsem se mu z náruče, cítila jsem večeři a doufala, že uvařil něco, co mám ráda. Podle vůně to vypadalo báječně.
„Lynn!" Houkl mi do zad, jako kdyby mě chtěl zastavit a já sama, ztuhla za chůze. Na pohovce seděla nějaká žena, v křesle tmavovlasý kluk.

*******************************************
Rozhodla jsem se, jednodílovku rozkouskovat stejně, jako Betrayal... :o) Než mě budete chtít ukamenovat, nemám dopsaný konec, nicméně doufám, že to během dne stihnu. Tudíž, abyste nemuseli čekat na celý komplet, můžete si to přečíst aspoň takto, po kapitolách :) A já to snad dnes doťukám, maximálně bude konec během víkendu a to mi snad odpustíte :o) 
Mohla jsem říct, že celá povídka bude o víkendu... Ale když už jsem řekla, že bude dnes, tak... :)

♥♥