Slow Hands

~16~

Niall

Začala pravidelně oddechovat, já si přehrával vše, cestou od klubu.
To jak tančila, jak se na mě dívala, provokovala... To v altánku a pak tady. Sprcha, postel... Bylo to dokonalý.
Byla první, pro kterou jsem byl ten jediný. Bylo to poznat, neskrývala to a mě moje slova zamrzela. Nemusel jsem být tak hrubý, opakovat, že chci jen sex a ne city...

Usnul jsem s polemizováním o naší budoucnosti a když jsem se probudil, natahovala na sebe mou košili, co se válela na zemi u postele a chtěla zmizet. Nedala mi ani prostor, jí v tom zabránit. Utekla, já jen vztekle zabořil hlavu do polštáře, usnul o hodinu později a pak propichoval mamku pohledem. Klidně bych si snídani odpustil, i práci po ní... Nepochybně mě čeká úklid a pak věci do školy a dodělat věci do práce... Skvělá neděle, kdy stejně budu přemýšlet jen nad Ash.

„Nialle... Niallere!" „No?" Vztekle zavrčím. „Vstávej! Snídaně... Žádný vyspávání. Kdy jste přišli?" „Někdy kolem druhý. Už lezu..." Houkla ještě ode dveří...

Rychlá sprcha, úsměv nad vzpomínkami a na chodbě se potkávám s Ash.

„Usnula jsi... Já usnul asi hodinu po tobě a přemýšlel... Ublížily ti ta slova?" Doběhl jsem ji a pohlédl do jejích očí. Pousmála se, zavrtěla hlavou a přesto jsem nevěřil. „Ne... Aspoň víme, oba, na čem jsme. Jen sex, hm?" Ani její slova, mě neuklidní, přesto se usměju, kývnu a když za ní vcházím do kuchyně, nemůžu se zbavit dojmu, že jí to svírá.

Pomáhá mámě chystat snídani, se mnou začíná mluvit Anthony. Odpovídám na půl pusy, sleduju její pohyby, pohledy...

„Je to jiný." „Není to jiný." Špitne vyděšeně přes rameno. Sklízíme ze stolu, tu trochu nádobí umývá ve dřezu. Máma s Tonym žvaní u stolu, něčemu se smějí...
„Ne? Tak jsi ty jiná." Chopil jsem se utěrky a začal utírat. Jen na půl ucha zaslechnu mámu, jak za smíchu pronese naším směrem, že párty byla zjevně dobrým startem našeho soužití, když jsme si jinak nepomáhali.
„Nejsem... Jsem unavená." Pousmál jsem se, protočila panenky a mrkla. „Zlobíš se za ty slova?" „Nezlobím. Chápu to. Je to tak lepší." „V čem?" „Ve všem." Usměje se, znovu se se zahledí do dřezu. Nevím, jestli se dál vyptávat, otravovat ji... Sám pro sebe si povzdychnu, společně poklidíme kuchyň a já mizím nahoru.
Povinnosti do školy, pak práce.

Dopoledne uteklo, na oběd mi přišla říct Ash.

Nemám už tolik sil – kupodivu, a to jsem si myslel, že budu myslet jen na Ash – přemýšlet nad Ash. Mlčí, nic neříká, jen co chvíli odpovídá někomu na mobilu.

„Komu pořád datluješ?! Ash! Můžeš se najíst bez mobilu?" „Už jsem dojedla." Trhla rameny a pousmála se. „No to nemyslíš vážně!" „Tati!" „Jestli nechce- Nechutná ti to, zlato?" „Ne, je to super. Ale jdu ven." „S kým?" Ani nevím, vylítlo to ze mě spontánně. Problém byl, že jsem to řekl naráz rodiči a poněkud naštvaně.
„S kámošem. Pozvání na pizzu, proto nejím." Trhla rameny, vyhodila obsah talíře, spěšně ho umyla a utekla nahoru.
„Ty jez!" To šlo tak poznat, že chci vypadnout taky?
Než jsem dojedl, objevila se zpátky. Už převlečená, nalíčená... Sledoval jsem její výzor a vztekle stahoval rty do tenké čárky. Šortky pod zadek, tílko... Míň toho fakt mít nemohla.

„Tak pa." „Užij si to!" Houkla máma, zacpala Tonymu pusu a pohoršeně na něj pohlédla. „Jako co čekáš? No tak má rande! Má na to věk!"

Znovu jsem se zavřel u sebe, snažil se dělat věci ohledně práce a přesto... Teď jsem na Ash myslel. Asi po dvou hodinách, nic nedělání, jsem se zatvrdil a než mi došlo, že je večer, měl jsem vše hotové. Kupodivu.

„Kde jste byli?" Potkal jsem mámu s Tonym v hale, zouvali se a věnovali mi úsměv, jako pro debilka.

„Byla jsem u tebe, říkala jsem ti, že jedeme pryč." „Aha... Nějak mi to vypadlo." „Vypadal jsi zabraně, říkala máma. Zvládáš to?" „Jo, mám to hotové." „Co Ash? Už je doma?" „Ani nevím." „Ahoj..." Ozvalo se do minuty. Ash se objevila v kuchyni, na sobě měla cizí mikinu a zářivě se na mámu usmála.
„Čípak to je mikina?" „Kamaráda." Jen úsměv, proběhla kuchyní, houkla že nemá hlad a nemáme s ní na večeři počítat a zmizela do pokoje, s kyblíčkem zmrzliny.

„Mikina? Kamoš...?!" Líně zvedla oči od notebooku a vytáhla se na nohy. Míří ke mně, drze se usmívá a vtáhne mě do pokoje.
„Žárlíš?" „Měl bych?" „Ne. Ale nechápu, proč to řešíš." Vtiskla mi pusu na rty a usmála se. „Dnešní noc bude v mé nebo v tvé posteli?" Její chování mě mate, nic nechápu, ale trhnu ramenem. „Je mi jedno, kde tě ojedu." Jen kývla, znovu mi dala pusu a s mrknutím mě vystrčila zas na chodbu.

V noci přišla, nad ránem odešla... Dotaz, jestli chce hodit do školy odmítla a já, s hrnkem v ruce sledoval z okna obyváku, jak ji vyzvedává kdosi, v černém autě s tmavými okýnky.