Čtyřicet

1.1K 52 3
                                    

„Zbláznila se.“

„Myslíte profesore?“

„Bohužel. Obávám se, že ano.“

„Tak s tím přece něco udělejte ne? Musí to jít nějak.“

„Je mi to moc líto Minervo. Jenže s tímhle ji nelze pomoci.“

„Ale bude v pořádku? Nebo je to tak moc zlé?“

„To nedokáži říct, budeme muset jen čekat.“

·Oni čekali ale moc dlouho, rusovlásčino druhé já ji užíralo zevnitř. Chtěla s tím bojovat, ale bylo to nemožné, mohla jen ležet a sledovat, jak jí její tělo mizí před očima·

Hej, Evansová!Kde žijí příběhy. Začni objevovat