Třicet Sedm

912 56 0
                                    

„Co tady děláš Evansová? Měla by jsi dávno spát a ne potulovat se v noci po chodbách. Ani dnes nemáš hlídku, co tě tedy vyhnalo z pokoje?"

„To tě Pottere vůbec nemusí zajímat, já se taky nepletu do tvých věcí."

„Já se přece jen starám, zda se ti něco nestalo. Není to snad dobře?"

„V téhle situaci ne. Uhni mi."

„Co prosim?"

„Říkám uhni mi Pottere!"

„Ne Lily, nebřeč. Uhnu ti jakmile mi řekneš, co se děje."

„Kolikrát ti mám opakovat abys uhnul?! Nehodlám s tebou o mých problémech mluvit."

„Dobrá. Víš kde mě kdyžtak najdeš. Je ti ale jasné, že příště mě takhle rychle neodbudeš. Příště totiž určitě nebudu mít tolik věcí na starost."

·Lily byla zmatená. Potřebovala chvilku klidu. Jenže stěny v Bradavicích klid ani soukromí neposkytovaly. Snad jen v jedné místnosti. Kterou ani Poberti naznali·

Hej, Evansová!Kde žijí příběhy. Začni objevovat