Devět hodin večer.
"No nic, je pozdě, já jdu spát," řekla sestra a začala si balit knížku.
"Co?"
"To si děláš prdel ne?" Řekli jsme s jejím přítelem unisono.
"Už je pozdě, já jsem unavená. Jdu spát."
"Nebuď kráva, nechoď. Buď ještě tady!" Rozhodila jsem rukama a zasmála se.
"Tak jdeme nahoru si lehnout a budeme se koukat na film."
"No jasně," odvětila jsem a podívala se na jejího přítele. "Na tohle mě taky včera napálila. Řekla, že se půjdeme dívat na film, byla deset minut na mobilu, pak lehla a spala ve vteřině."
Toncek se jen a pouze smál.
"Ale ne, tak pojďte spát! To bude sranda!" rozesmála se i sestra.
"Ty vole, Dragano, ty to říkáš, jak kdyby to byl nějakej hustej vodvaz."
