Vlčí kouzlo

6. kapitola

Zdál se mi znova ten sen.....

Probudila jsem se a nebyla jsem ve své nové posteli. Byla jsem na nějaké mýtině, kde byl velký padlý kmen stromu a za ním začínal břeh od malého jezírka. Na druhé straně někdo stál...

Zavřela jsem oči.

Vzbuď se Cass! Vzbuď se!

Otevřela jsem oči a koukla na konec břehu. Nikdo tam nestál.

Asi se mi to zdálo a otočila jsem se. V tu chvíli co jsem se otočila viděla jsem jasně modré oči velkého černého vlka.

Ozvalo se mi v hlavě: Cassie promiň mi to. Nebylo to tak jak si myslíš. Nechci o tebe přijít.

........

Ten vlk se na mě díval. Sledoval mě. Připadala jsem si jako kdybych slyšela Lukasův hlas.

Ne to nemohl být on. Prostě nemohl! Zatřepala sem hlavou a zavřela oči. Chci, aby tenhle sen skončil!

Cass vzbuď se! Chci se vzbudit!

Zase sem otevřela oči. Vlk se začal přibližovat a já ustupovala dozadu. Pryč od něj, ale narazila sem zády na kmen stromu. Byla sem v pasti.

čekala jsem co přijde. Zavřela sem oči.

Prosím! Prosím!

Cassie, neboj se mě prosím.

Otevřela jsem oči a vlk byl hned přede mnou, že se skoro jeho čumák dotýkal mého obličeje. Lekla jsem se. Začala jsem křičet.....

Vzbudila jsem se s křikem a u mé postele byla babička. Skláněla se nade mnou a držela mě za ramena.

"Cass vzbuď se. V pořádku byl to jen sen." Sedla si ke mě a přitáhla mě k sobě. Obejmula sem jí a snažila se uklidnit. Objímala jsem jí asi pět minut, hladila mě po zádech a říkala mi, že vechno je v pořádku, že to byl jen sen a je to pryč. Kdy jsem se uklidnila řekla mi:

"Dole na tebe čeká nějaký mladík. říkal, že se jmenuje Jake."

Jake! Já zapomněla. Podívala jsem se na hodiny. Bylo deset minut po páté.

"Sakra! Babi mohla by jsi mu říct, že sem za pět minut hotová?"

"Jistě broučku, řeknu mu, že za chvilku přijdeš dolů."

"Děkuji babi" Dala jsem babičce pusu na tvář a vystřelila z postele, aby jsem si opláchla obličej, oblékla a dala aspoň řasenku. Kdy jsem si oblékla legíny, tričko a lehký svetřík, seběhla jsem schody dolů. Jake stál ke mě zády a mluvil s dědou, došla jsem k nim.

"Jsem tu"

Otočil se ke mě a prohlédl si mě od hlavy a k patě. Nic neříkal jen se na mě koukal s trochu pootevřenou pusou. Bylo to docela legrační. Začala jsem se smát. Trošku asi nechápal čemu se směju podle jeho výrazu.

"čemu se směješ?" ale usmíval se taky.

"Tobě, tomu tvému výrazu a jak si hleděl." Zase sem se smála.

"Aha, Když ty seš krásná. Moc ti to sluší."

Přestala sem se smát a začala se červenat a culit se jak malá. Dívala jsem se do země. On mě, ale podepřel pod bradou aby jsem se na něj podívala. Usmál se a rukou kterou mě podpíral bradu přejel po mé tváři. Chtěl asi něco říct, ale děda si odkašlal. Podívala jsem se na dědu a Jake spustil ruku dolů. Otočil se k dědovi.

"Nebojte pane dovedu ji v pořádku domů v sedm."

Děda se jen usmál. Vyšli jsme před dům a tam stálo červené porsche cayenne. Jde vidět, že je asi Jake hodně bohatý. Otevřel mi dveře a počkal a nastoupím a pak zamnou zavřel, obešel auto, sedl si na místo řidiče, nastartoval a pomalu jsme vyjížděli. Jeli jsme asi půl hodinky do jednoho vedlejího městečka. Jake zaparkoval před menší kavárnou a šli jsme dovnitř. Sedli jsme si k velkému oknu s výhledem na hory. U servírky jsme si objednali cappuccino a povídali jsme si. Byl to hezký večer. Jake byl velmi milý a samozřejmě hezký, ale něco mi na něm chybělo. Nebyl to Lukas. Celou dobu sem na něj myslela. Mám ho ráda, ale Jake je svým způsobem okouzlující. Když jsme probrali snad všechno od oblíbené barvy po nejoblíbeněšjí jídlo tak se Jake podíval na hodiny. Zjistily jsme, že trosku nestíháme, tak Jake zaplatil, vyšli jsme z kavárny a vyjeli ke mě domů. Dojeli jsme ke mě s desetiminutovým zpožděním, ale moc nám to nevadilo zrovna jsme se smály tomu, když Jake cestou ke dveřím zakopl o vlastní nohu. Z toho smíchu mě bolelo břicho a tak sem si ani nevšimla že na schodech sedí Lukas. Jak nás viděl sešel dolů a vydal se k nám. Vypadal naštvaně.

"Cassie není ti nic?"

"Co tu děláš? A ne nic mi není"

"Tvoje babička mi volala, že si ještě nepřišla. Bojí se o tebe."

"Aha. Půjdu ji říct, že jsem v pořádku. Hned jsem zpátky." Vešla sem domů aby sem babičce řekla, že sem v pořádku. Docela se ji ulevilo a ptala se proč nám to dlouho trvalo. Něčeho se bála. Deset minut ještě není taková hrůza na takový povyk. Začala se mě ptát jaké to bylo ......

.....

"Tažke ty Cassie nedáš pokoj?!"

"Proč bych měl? Pozval sem jí a ona semnou šla a nic proti tomu neuděláš!"

"Jednou udělám věř mi. Nech Cassie na pokoji rozumíš!"

"Donuť mě!" řekl Jake a měl na tváři takový výsměšný úklebek.

Už jsem myslel že mu jednu vrazím, když v tom Cassie vyšla ze dveří a šla k nám. Asi poznala že se něco děje tak si stoupla mezi nás. Otočila se k Jakeovi.

"Děkuji ti za hezký večer."

"Neděkuj krásko, to já sem rád, že sem mohl s tebou strávit trochu času." Vzal ji za ruku a políbil ji do dlaně. Nemohl jsem se na to koukat. Otočil jsem se zády k nim. Jak se rozloučily, vyšel Jake k autu a už nasedal. Neodpustil si ale pozdrav i na mě.

"Tak se měj Lukasi a hodně štěstí" řekl to tím svým arogantním tónem. Byl jsem docela naštvaný a snažil se to vydýchat. Když Jake odjel Cassie se na mě otočila.

"Nechápu proč se vy dva nemáte rádi, ale nemusíš tu být babičce a dědovi jsem to vysvětlila."

"Já vím, ale já se o tebe taky bál víš!"

"Nemusíš se o mě bát, já se o sebe umím postarat sama!" Začala být na mě asi trošku naštvaná, protože si dala ruce v bok.

"Já ti věřím. Jen....hele Cassie prosím nech mě vysvětlit ten dnešek prosím. Nech mě....."

"Ne já nechci, aby si mi to vysvětloval. Vážně to chápu a teď prosím už jeď"

"Dobře když chce. Mrzí mě to. Tak moc chci aby sem ti to mohl vysvětlit. Záleží mi na tobě." Cítil jsem se hrozně. Ona se dívala taky smutně. Otočil jsem se, nasedl do auta a odjel. Musím vypadnout a uklidnit se.