Vlčí kouzlo

1.kapitola

Už jsou to dva týdny, co jsou naši po smrti a dnes se koná jejich pohřeb. Za dvě hodiny vyjíždíme s babičkou a dědou do obřadní síně. Dojeli jsme a hned jsem cítila prázdnotu a úzkost, chtělo se mi brečet, ale byla jsem silná. Přišel čas, kdy jsem mela pronést něco jako takový menší proslov. Řekla jsem dvě věty a musela utéct se slzami v očích. Už jsem tak silná nebyla, nevydržela jsem to a nechala slzy volně téct. Proslov za mě dokončil děda a babička šla zamnou a snažila se mě utěšit.

Nikdy tě neopustily, budou tu pořád s tebou, a to tady ve tvém srdci. Vždy tě budou opatrovat.

Konejšila mě babička. Poté co jsem se trošku uklidnila jsme se vrátily zpět. Hned po pohřbu jsem si dobalila pár věcí a vyrazili jsme na letiště. Po smrti rodičů jsem se musela přestěhovat k babi a dědovi do malého horského městečka Banff až v Kanadě! Jako malá jsem tam párkrát byla, ale od te doby co sem tu nebyla se toho tady moc nezmenilo. Lidé zůstali porad stejní, milí a hodní. Někteří si mě i pamatovali, ale jako 5letou holčicku. Babi a děda bydleli až za lesem a město leželo na druhé straně. Byl tu krásný výhled na hory a jezero. Dům byl celý ze dřeva a byl velký na to ze v něm bydleli jen oni dva, ale ted je to i můj domov a tak sem šla za babi aby mi ukázala můj nový pokoj. Sotva babička otevřela dveře, spadla me brada a nevěřila sem svým očím.

Tady je tvůj pokoj, podle tvého výrazu tě to asi dost zaskočilo. Tak nechám tě tu by sis mohla vybalit. Kdyby si něco potřebovala budem s dědou hned dole, tak stačí zavolat.

S tímhle babička už odcházela a já se probrala z transu. Rychle jsem se otočila a řekla:

Děkuji moc babi je to tu krásný!

Babicka se usmála, zavřela dveře a já slyšela jak jde po schodech dolů za dědou. Chvíli jsem tam ještě stála a dívala se ven na tu krásu. Měla jsem jednu stranu stěny prosklenou aby sem viděla na jezero a hory, naproti byli dveře a vedle nich stůl, šuplíky a lampička. Pak tu byla postel na kterou by se vlezli dva a vedle ní noční stolek s malou lampičkou a nějakým starodávným budíkem. Vzala jsem první ze tří velkých kufrů a začala vybalovat. Oblečení jsem naskládala do skříně, fotky na komodu, moje oblíbene knihy do poliček a šampony s různýma věcma do koupelny, která byla spojena s pokojem.
Když jsem měla všechno vybalené, byla sem tak unavená, že jsem došla k posteli, lehla si a hned usnula. Zdál se mi divný sen....

Probudila jsem se a nebyla jsem ve své nové posteli. Byla jsem na nějaké mýtině, kde byl velký padlý kmen stromu a za ním začínal břeh od malého jezírka. Na druhé straně někdo stál...
Zavřela jsem oči.
Vzbuď se Cass! Vzbuď se!
Otevřela jsem oči a koukla na konec břehu. Nikdo tam nestál.
Asi se mi to zdálo a otočila jsem se. V tu chvíli co jsem se otočila viděla jsem jasně modré oči velkého černého vlka.
Ozvalo se mi v hlavě: Já si tě najdu Cass a budeš moje!
V tu chvíli jsem se lekla tím jestli vážně mluvil on nebo to byla jen moje fantazie, ale nestihla sem dýl uvažovat. Teď jsem se doopravdy vzbudila.

Vzbudila jsem se s leknutím. Narovnala jsem se a myslela na ten sen, že jsem nepostřehla, jak na mě babička zezdola volá.

Cass, slyšíš mě? Cass, pojď dolů je večeře a chci ti někoho představit! Cass nespíš?
Ne babi nespím, hned jsem dole!

Rychle jsem vstala a šla do koupelny si opláchnout obličej, učesat si vlasy a převléct se do teplaků a volnejšího trička. Úplně mi vypadlo, že mi chce babička někoho představit. Seběhla jsem schody a poslední dva jsem skočila s úsměvem na rtech, jako dítě a v tu chvíli jsem zvedla pohled a uviděla před sebou kluka. Hrozně jsem se lekla. On měl ty stejné oči, jako v tom snu!

Tak 1 kapitola na světě není to nic moc víme ale bude to lepší. Na obrázku je výhled z okna kde má pokoj Cass.

Venny a Tini