22. Kapitola

808 37 1
                                    

,,Hej poslouchejte!" křikl na nás všechny Neville. ,,Profesorka McGonagallová nám vzkazuje, že máme být za pět minut všichni nastoupeni podle kolejí ve Velké síni. To je všechno."

Všichni se začali přesunovat do společenských místností pro hábity. I já.

Ze síně zmizely všechny stoly, včetně toho učitelského. Je zvláštní, že je tahle místnost až tak obrovská. Stoupla jsem si do Nebelvírského bloku (blok = zástup do čtverce). Za několik minut přišel profesor Snape.

,,Asi vás zřejmě zajímá, proč jsem vás sem svolal," promluvil pronikavým tónem, ze kterého běhal mráz po zádech. ,,Tady na hradě se bohybuje obávaný kouzelník." Mezi kolejemi to zašumělo. ,,Jak si nejspíš většina z vás myslí, není to Pán zla. Tady na hradě se pohybuje student, který se dal na útěk. Student jménem Harry Potter." Davem to zase zašumělo, ale tentokrát o dost víc. ,,Jestli máte o tomto člověku jakékoli informace, žádám vás, aby jste předstoupili." Nikdo se ani nehnul. ,,A moc dobře vím, že je máte," jakoby nás všechny popobídnul, aby jsme vystoupili. Asi to pomohlo, protože někdo přece jenom vystoupil. Všichni se za tou osobou otočili a vzápětí se síní rozlehly hlasy ostatních studentů. Ten, kdo vystoupil z řady byl totiž můj bratr, dokonce v nebekvírském hábitu. To je debil, pomyslela jsem si. Stačí jedno mávnutí hůlky a může být mrtvý. ,,Zdá se, že máte velké problémy se zabezpečením hradu, řediteli," promluvil a dveře od Velké síně se otevřeli. Stáli v nich všichni členi Fénixova řádu včetně Rona, Herminony a našich rodičů. ,,....Hodně velké," dodal.

Ve zlomku vteřiny Harry a Snape vytáhli hůlky a mířili na sebe. To zpozorovala profesorka McGonagallová a ochranářsky si stoupla před Harryho. ,,Mým žákům ubližovat nebudete," prskla a já žasla. Začali po sobě metat neverbální zaklínadla. Profesorka měla navrch. Dohnala Severuse Snapea až k oknu. Tam už neměl kam ustoupit, takže se přeměnil v cosi černého podobné mozkomorovi a vylétl oknem. V síni zavládl klid. Všichni měli zrak upřený na místo, kde právě zmizel profesor Snape.

Najednou začala nějaká holka křičet. Spíš ječet. Do toho se ozyvaly výkřiky dalších a dalších.

,,Vydejte mi Harryho Pottera," rozlehl se všem v uších chladný hlas Voldemorta. ,,Dnes o půlnoci. Pokud to stihnete, nechám Bradavice nedotčené, ale pokud ne, nezůstane nikdo živý."

,,Na co čekáte? Chyťte ho!" vyjekla Pansy a prstem ukázala na Harryho. McGonagallová zůstala klidná a promluvila: ,,Prosím, pane Filchi, odveďte slečnu Parkinsonovou a všechny studenty Zmijozelu do jejich společenské místnosti a napište jejich rodičům, ať se pro ně co nejdříve dostaví." Filch popadl Pansy za předloktí a odvedl ji i s ostatními. Ta ječela, že půjde sama, ale je to Filch. Nenechal jí.

,,Jistě pane Pottere," slyšela jsen profesorku a Harryho jak spolu něco domlouvají. ,,Kolik potřebujete času?"

,,Co nejvíc," odpověděl Harry a profesorka kývla.  ,,Děkuji," řekl a i s Ronem a Hermionou odběhl někam pryč.

Všichni jsme se rozmístili na svá místa, kde jsme měli hlídku a pozorovali okolí. S Ginny jsme stály na astronomické věži a sledovaly, jak učitelé a ne jenom ti, zabezpečují Bradavice. Bylo to jako ohňostroj, ale nedělal takový hluk.

,,Jak se cítíš?" zeptala se mě se strachem v očích Ginny.

,,Není mi zrovna nejlíp." Usmála jsem se na ni.

,,Jojo, já vim. Mně taky ne," řekla ustaraně.

,,Zvládneme to, uvidíš," řekla jsem jí a po tváři mi stekla jedna neposlušná slza.

,,Jo, zvládneme," zopakovala šeptem.

///

Ochranný štít nad Bradavicemi se začal rozpadat. Bylo mi hned jasné, co teď přijde. Bude boj, na život a na smrt.

,,Heleme se!" uslyšely jsme za námi hlas. Otočily jsme se a spatřily jsme...

...Co? Draco? ,,Weasleyová a Potterová," uchechtl se, ,,známá dvojka."

,,Draco proč?" posmutněla jsem. Přistoupil ke mně blíž. Byli jsme od sebe jen několik centimetrů a já na něj nechápavě zírala.

,,Nechci to udělat. Nechci být jako oni, ale...," větu nechal viset ve vzduchu a políbil mě. Po chvíli jsem ho od sebe odstrčila. Zaprvé jsem k němu nic necítila a zadruhé, je to člověk bez srdce a rozumu.

,,Co to děláš?" prskla jsem.

Pozvednul obočí. ,,To, co jsem chtěl udělat celou věčnost," řekl, jakoby to bylo nad slunce jasné. Naklonil se k mému uchu a zašeptal: ,,Vrátíš se zase ke mně, princezno?"

,,Ne! To teda nevrátim! A pro tebe už žádná princezna nejsem!" zařvala jsem na něj a vlepila mu facku.

,,Expelliarmus!" vykřikla Ginny a Malfoyova hůlka jí vletěla do ruky.

,,Pouta na tebe!" vykřikla zase a Draco padnul k zemi. Teď se nemohl ani hnout. Jednoduše jsme ho obešly. Pozoroval mojí reakci. Jen jsem pokrčila rameny a pokračovala v cestě z astronomické věže.

Dole už se z Bradavic stálo bojiště.

,,Neville kam letíš?" křikla Ginny na Nevilla, když někam rozhodně běžel v protisměru oproti davu.

,,Musim říct Lence, že ji miluju, než nás tady všechny zbijou!" křikl nazpátek a běžel dál.

,,Ten v nás má teda důvěru," uchechtla se Ginny a já taky.

Společně jsme zamířily dál do středu dění. Po cestě jsme potkávaly troly, kamenné vojáky, obry a taky mrtvá těla nejednom Smrtijedů, ale také některých žáků Bradavic. Při každém spolužákovi mi ukápla slza.

Právě jsme dorazili do Velké síně. Stála tam Bellatrix a bojovala s nějakým čtvrťákem z Mrzimoru. Ginny si před něj pohotově stoupla a začala bojovat s Bellatrix sama. Já měla dost práce s jinými Smrtijedy.

Do boje s Bellatrix se dál vložila ještě Molly, mamka Ginny. Chvíli po sobě metaly kletby, ale pak Molly vyslala na Bellatrix nějaké silnější kouzlo, které nestihla odrazit, a to ji zasáhlo. Zastavila se a Molly toho využila. Vyslala další dvě stejné kletby a Bellatrix se rozpadla na prach. Mamka v akci, pomysla jsem si.

Za chvíli mi přispěchala Ginny na pomoc, jelikož jsem teď proti sobě měla Smrtijedy rovnou tři. Je zvláštní, jak snadno se dají porazit, a tak jsme se s Ginny vydaly hledat další lidi, kteří potřebují pomoc.

Je to dobrý pocit vědět, že Bradavice mají přesilu a vyhrávají. A tak mi blesklo hlavou, co vlastně Harry? Nikde jsem ho tu nepotkala, ani Rona, ani Hermionu.

Zase se mi a nejenom mně rozlehl v uších ten chladný hlas Voldemorta, který už jsem jednou dnes slyšela.

,,Stahuji svou armádu zpět. Ukončete boj." Nechápala jsem. Proč by ztahoval armádu? ,,A teď mluvím k tobě Harry Pottre: Dopustil jsi aby za tebe umírali desítky, nikoliv stovky lidí. To jsi takový sobec? Pokud se nedostavíš do půl jedné do Zapovězeného lesa, všichni zemřou, včetně tebe."

Dostala jsem strach. Musím ho najít. Nesmim dopustit, aby tam šel. Nikdy.

Další kapitola na světě. Snad se líbila, i když je trošku kratší. Jestli jo, tak hlasujte. ↙↙↙⭐↙↙↙ Zanedlouho vyjde další.

Chloe 🎭

• Zmijozel & Nebelvír •Kde žijí příběhy. Začni objevovat