Tajemství (Dokončeno)

Znamení

Sombra už byl zavřený několik dní.
Nosili mu sem nějaký chleba a vodu, ale i tak měl věčně hlad a žízeň.
Pořád ale musel myslet na svou drahou Izzy.
Přišla už na to že ten druhý Sombra je podvodník?
Hledá ho?
Bojí se o něj?
Myslí na něj?
Myslel taky na Spirit.
Jak se asi má?
Povzdechl si.
Už zkoušel všechno aby se odsud dostal.
Ale bez magie byl bezradný.
Kdyby tak mohl Izzy alespoň dát vědět že je v pořádku.
Ale jak...?
Postavil se na zadní a podíval se z okénka.
Bylo zataženo.
Hvězdy nebyly vidět.
Jen nepřátelská a zlá tma.
Pak si všimnul můry, která seděla na květině kousek od okna.
Pomalu hýbala křídly a dívala se na něj svýma hmyzíma očima.
Chvíli se na sebe dívali a Sombra pak naklonil hlavu.
,,Nechtěla bys mi pomoct?" zeptal se.
Můra zatřepala tykadly a zamávala křídly, ale nevzlétla.
,,To beru jako souhlas." kývnul Sombra a prozkoumal okénko.
Chvíli kopyty zápasil se zrezlou klikou a pak se mu konečně povedlo s ní pohnout a okno otevřít.
Můra na nic nečekala, vletěla dovnitř a sedla si Sombrovi na rameno.
On nastavil kopyto a ona si přesedla.
,,Začínám věřit, že mi fakt rozumíš a já se ještě nezcvoknul." řekl pobaveně.
Můra natočila hlavu napravo a pak nalevo.
Pak chvilku přešlapovala, jako by na něco čekala.
,,Jo a teď bych ti měl asi říct něco jako: Leť, má můří přítelkyně a vzkaž mé lásce že jsem živ a zdráv!" zavtipkoval Sombra.
Když viděl jak se na něj můra stále dívá, zamrkal a zapřemýšlel.
,,Dobře tak... Tak Izzy vyřiď... Nějak jí naznač, že sem v pořádku." řekl nakonec i když si nemyslel, že by to mohla vyřídit.
Můra se otočila a vyletěla z okénka.
Přistála na kytce, na které byla předtím.
,,To sem si moh myslet." povzdechl si Sombra.
Najednou ale jako na povel vzlétlo celé hejno můr, které na květinách seděly a on si jich předtím ani nevšiml.
Samozřejmě v čele s tou, se kterou mluvil.
Díval se na to s údivem.
Když hejno zmizelo z dohledu, zavřel okénko a sedl si na zem.

Izzy ležela v posteli v Rolerově náruči.
Dívala se do stropu a přemýšlela, jestli je to dobrý nápad.
Vrátit se k Rolerovi.
Přeci jen ji měl vždycky, teda skoro vždycky, rád.
Najednou se otevřely dveře od ložnice.
Izzy se posadila.
,,Spirit? Ty ještě nespíš?" pošeptala.
Spirit se chvíli dívala na spícího Rolera a pak se teprve otočila na Izzy.
,,Poď se mnou." šeptla Spirit a otočila se do chodby.
Izzy se opatrně vzdálila od Rolera, aby ho nevzbudila, vylezla z postele a následovala Spirit.
Ta už čekala u hlavních dveří do zámku.
Když k ní Izzy přišla, zeptala se ,,Co si mi chtěla?".
,,Podívej se ven." usmála se Spirit.
Izzy na ni chvilku nechápavě koukala a pak si pootevřela bránu a podívala se.
To, co viděla jí vyrazilo dech.
Byl tam černý nápis Jsem v pořádku.
Když se podívala líp, zjistila že ho tvoří hejno můr.
Přiložila si kopyto k puse a zamrkala, aby potlačila slzy štěstí.
Otočila se na Spirit.
,,To je..." řekla dojatě a šťastně.
,,Vzkaz od táty." kývla Spirit.
,,Tak on žije!" vyhrkla nadšeně Izzy a objala Spirit.
Pak se odtáhla.
,,A-ale Roler říkal..." namítla.
,,Kdy to konečně pochopíš? Snaží se tě zmanipulovat, aby ses k němu vrátila. Řekl ti, že je táta mrtvej, ale tady máš jasnej důkaz, že žije." naštvala se její dcera.
,,On mě pořád miluje, Spirit. I po tom všem je do mě zamilovaný a chce mě zpátky." řekla dojatě Izzy.
,,Nedokáže jít dál. Nedokáže si přiznat, že prohrál. Copak to nechápeš? To on unesl tátu! A někde ho drží! Někde daleko od tebe! Od nás! Je to prevít!" dořekla naštvaně Spirit a založila si kopyta na hrudi.
,,Nepřeháníš to trochu?" nadzvedla obočí Izzy.
,,Nepřeháním! Jak můžeš být tak naivní?" povzdechla si Spirit.
,,Možná na tom něco bude." zapřemýšlela Izzy a znovu se podívala ven.
Můry už odletěly.
Otočila se zpátky na Spirit.
,,A co bych podle tebe měla teď dělat?" zeptala se.
,,Zatím nic. Nesmí vědět, že to víš. Ale řekneme holkám, ať ho sledujou. A zjistíme, kde táta je." navrhla Spirit.
,,Jak myslíš." kývla Izzy a zamířila zpátky do ložnice.

Tadá!

Kdo včera viděl Titanic???

Já ho viděla po několika letech a skoro sem brečela. xD :'(

Svíjela sem se na gauči a modlila se ať už to skončí, abych měla to utrpení z koukání na potápějící se loď za sebou a mohla jít spát. xD

Pak mě ještě "uklidnil" ten thriller, co sem si půjčila v knihovně. xD

Jinak: Snad se kapitola líbila. ;*