PANOPTIKUM PŘÍŠER

2| wendigo

Les jako by nás všechny spolykal. Naše slova se ztrácely mezi vysokými kmeny, barvy oblečení zanikaly mezi barevnými keři a s naší náladou si pohrával mrazivý vítr. 

„Jak dlouho tam vlastně chcete být?" Zeptala se Cass a vytáhla si ze svého baťohu ovocnou tyčinku.

 „Já bych si to tam jen prohlédl, maximálně tam strávil jednu noc. Ale uvidíme, jak to tam bude velké. Je taky dost možné, že se hned otočíme, protože je to možná zavalené sutinami, nebo se tam vůbec nedostaneme přes ty tunely."

„Ty to teda nevidíš moc pozitivně, Tobe." Řekl mi Eric a drcnul mi do ramene.

„Ale teď vážně, co když tam nějaká stvůra přežila?" 

„Beky," promluvil jsem. „Kdyby přežila, nemyslíš, že by jí už dávno zabili nebo nějak zničili? Obvykle se monstra netoulají po lesích nebo městech, prostě by si jí někdo všiml a zakročil by."

„Já ti nevím, začínám z toho mít blbý pocit." Povzdychl jsem si a krátce se na ni podíval. Naše pohledy se střetly a já spatřil nejistý pohled.

„Bude to v pořádku. Kdyby něco, všichni umíme rychle utíkat." Situaci jsem se snažil odlehčit, což se trochu povedlo. Cass i Eric se zahihňali, však Rebekah odvrátila pohled.

Zima začínala konečně ustávat a přes vysoké stromy na nás doléhaly paprsky slunce. Beka se konečně přestala třást, Eric dostal hladovku a Cass si začala stěžovat na to, že uprostřed lesa není žádný signál.

„Jak dlouho ještě půjdeme? Neuvěřitelně mě bolí nohy." Zakňučela sestra a zastavila se. Otočil jsem k ní hlavu, abych zjistil, jak na tom je. Pořád vypadala obstojně, ale ne již jako ta městská holka, která se každou chvilku kontroluje v odraze. Teď konečně začala vypadat jako člověk.

„Já nevím." Odpověděl jsem ji a obhlédl jsem všechny. Cassandra s Ericem si sedli na zem a společně se zakousli do toustů.

„Vy to snad všechno hodláte sníst po cestě. A tam si ulovíme krysu nebo co?"

„Tobiasi to je nechutné!" Vykřikla Rebekah, avšak se stejně po chvilce zasmála.

„A na tebe to zrovna myšleno nebylo, ty jsi stejně nic nejedla. To ty dva jsou největší žrouti celého výletu."

„Když jsem nervózní tak prostě jím!" Řekl Eric s plnou pusou.

„Napadl mě skvělý nápad," vyjekla Cass a odložila jídlo. „Nechcete o tomhle natočit nějaký krátký dokument? Dalo by se to skvěle sestříhat."

„Máme jen pár nekvalitních mobilů, kterým za chvilku dojde baterie a paměť. Je to pitomí nápad." Odsekla Bek a pohledem se zapíchla do mojí spolužačky. Moje sestra dokáže být v jednom momentu fajn a pak se obrátit, jako rub mince.

„Nemusíš být furt tak protivná." Odvětila Cass a zakroutila hlavou. Nečekal bych, že zrovna ona, jakož to velice pohodoví člověk, se požene do hádky.

„Nejsem protivná, jsem jen upřímná. A to, že si to nedokážeš uvědomit ty, neznamená, že ostatní musí být taky tak pitomí."

„Rebeko okamžitě přestaň." Napomenul jsem ji přísně. Ale dělala, jako by mě snad neslyšela. Když jsem se podíval na Erica, mihal pohledem od jedné ke druhé a pak se poškrábal na týlu. Holčičí hádky jsou příšerné, neboť jakmile začnou, neznají konce.

Mám takový pocit, že Cassandra se začala znovu nadechovat pro nepříjemnou poznámku, když v tom se ozval děsivý výkřik. Chvilku na to se seběhlo neuvěřitelně rychle. Eric odhodil toust neznámo kam a okamžitě se zvedl na nohy. Holky se přitulily k sobě, jako by se najednou nic nedělo a já se ostražitě rozhlédl okolo sebe.