Perfect life

2. Kapitola

Všechno se mi zde zdálo ošuntělé, kdyby to šlo tak i lidi bych tu tak pojala, á já mezi nimi byla jako zářivý diamant, doslova! Také vetšina osazenstva si toho všimla a bedlivě mě sledovala, toho pozorování se asi na dlouho nezbavím...

Nasadila jsem formální úsměv a jistě jsem vykročila k výčepnímu za pultem, "Dobrý den slečno, co Vám mohu nabídnout?" zeptal se mile, "Zdravím, jen bych ráda věděla, jak se dostanu do Bradavic." výčepní nadzvyhl obočí a krátce se chraplavě zasmál, "tam se dostanete jedině přes Prasinky, protože vlak vyjel ze stanice, už před měsícem a půl, slečno." Snažila jsem se pochopit, co tím chtěl naznačil, než jsem si vzpomněla, že v této době se stále používali vlaky.

Měla bych si toho o této době asi přečíst něco víc. Napadlo mě.

"Aha, chápu. Máte nějaký volný pokoj na jednu noc?" zeptala jsem se a výčepní zvesela přikývl, "ale jistě, ráda byste s výhledem na Londýn, nebo raději do dvora?"  ptal se během toho, co bral do rukou dvoje klíče, které držel přede mnou, "spíše na Londýn, jestli mohu prosit," zasmála jsem se uvolněně a převzala si od něj klíč, který mi podal a druhý znovu pověsil k ostatním. "A máte ještě nějaké vydání dnešních novin? klidně mohou být i starší," hned po mé otázce se k nám otočil postarší pán s fajfkou, "rád Vám ponechám ty své, už jsem je stejně dočetl a není tam nic moc nového," odfrkl si chlapík a nabídnul mi jeho noviny.

"Vy máte asi přehled o událostech v posledních týdnech, že?" zeptala jsem se opatrně a pán po chvilce přikývl, "a nemohl byste mi o nich něco povědět, celkem dlouho jsem byla mimo Anglii, a tak bych ráda byla v obraze," dokončila jsem svoji myšlenku, která tak úplně lživá nebyla, opravdu jsem byla dlouho mimo Anglii.

Pánu s fajfkou se rozzářili oči, "ale jistě mile rád, dovolte abych se Vám představil, Felix White," podala jsem si s Felixem ruku, "Alison Harkness, moc mě těší," řekla jsem potěšeně a Felix znovu převzal hlavní slovo.

"Tome, tady pro slečnu něco k pití," otočil se na Toma a pak otočil svoji pozornost zpět ke mě, "půjdeme si sednout raději někam do ústraní, jinak se těch pohledů nezbavíte slečno Alison," zasmál se a pobafal ze své fajky a už si to štrádloval k jednomu otlučenému stolu v zadu v místnosti a já jen následovala.

Jen co jsme se usadili, Tom přinesl obou něco k pití a Felix začal vyprávět vše možné o nedávných událostech a já se vše snažila vstřebat a sem tam se na něco zeptala.

---------

Unaveně jsem si lehla do postele a na chvíli zavřela oči.

Dnes jsem začala žít úplně nový život, ale dnešek ještě nekončí, musím zařídit, ještě jednu důležitou věc.

Sedla jsem si a natáhla se pro svůj batoh, ve kterém jsem po jeho otevření vyhrabala psací potřeby a pergamen. Brk s kalamářem bohužel nemám, proto jsem doufala, že bombičkové pero nebude tak odlišné. s těmi věcmi jsem se přesunula ke stolu u jednoho z oken. Chvíli okusovala z nevědomosti ono pero, než jsem se konečně odhodlala k tomu něco sesmolit na papír.  

Dobrý večer,

Pane Brumbáli, předem se omlouvám za tak pozdní psaní, ale je to urgentní, nemohu Vám sdělit pro své bezpečí nic konkrétního, proto mě očekávejte během zítřejšího dne na pozemcích bradavické školy (pokud tam tedy trefím).

S pozdravem,

Alison Harkness

Pohoršeně jsem si prohlédla dopis, ale i když bych ho ráda přepsala, bylo mi jasné, že bych nic lepšího vymyslet zrovna nedokázala. Dopis jsem složila a vložila do obálky, na kterou jsem napsala Brumbálovo jméno a zapečetila jej jednoduchým kouzlem, aby si jej nikdo jiný přečíst nemohl.
Pak jsem uchopila svoji hůlku a jedním švihnutím a neverbálním kouzlem, které se začalo používat na poštu někdy kolem 22. století, jsem očarovala dopis tak, aby se sám dokázal rychlostí světla dopravit k určené osobě.

Zbytek pergamenů a psacích potřeb jsem zpět uklidila a vytáhla středně velkou vázanou knihu v kůži se zlatým lemováním. Otevřela jsem ji někde uprostřed a nalistovala onu stránku. a mé prsty přejely po portrétu Albuse Brumbála.

Jaké to bude potkat svého praprapraprapraprapraprapraprapraprapraprapradědu? Pomůže mi?

O tom bych mohla teď jen spekulovat, důležitý je zítřejší den, na který bych se měla pořádně vyspat.

Rozhodlaa jsem a s hlavou těžkou od všech těch myšlenek, jsem ulehla do celkem měkké postele, rozhodně nejměkší v poslední době a hned usnula.