Balení opravdu nebylo nic těžkého, protože stačilo vše naházet do batohu, který jak jste si mohli povšimnout, byl zajištěn nezjišťovacím zvětšovacím kouzlem.
Posadila jsem se před zrcadlo a nalíčila se jako vždy a dala si výraznou rtěnku v tmavě rudé barvě. Rozčesala své dlouhé hnědé lokny, které mi hned vytvořily velký objem a zakryly modré zadní prameny, abych nebudila mezi kolemjdoucími takovou pozornost a usmála se na sebe do zrcadla.
"To zvládneš," ujistila jsem samu sebe jako každý den a spokojeně jsem si při odchodu nezapomněla vzít svůj batoh a ryflovou zelenou delší bundu s kapucí a s výšivkami květin na zádech, která sice na tuto dobu byla velice před módou, ale já bych na ni nenechala dopustit a k tomu všemu oživovala můj krémový outfit, který byl složený z hedvábného svetříku ve starorůžové barvě, krémové sukni nad kolena a mými úžasnými běžovými teniskami na vysokém nenápadném podpatku, kterého si nejde na oko ani všimnout - Asi je jasné, že nesnáším svoji malou výšku.
Zamkla jsem za sebou pokoj a přešla chodbou ke schodům, které jsem lehce seběhla a na přítomné se usmála.
"Dobré ráno slečno, dáte si něco ke snídani?" zeptal se starý výčepní Tom, když jsem mu předávala klíče i s penězi za pokoj.
"Dobré, možná něco malého, jestli tam něco takového v kuchyni máte," usmála jsem se nazpátek, "Hmm, za chvíli to bude," pousmála jsem se nad jeho zoufalým výrazem, "stačí vafle s černým čajem, prosím," smilovala jsem se nad ním a posadila se blízko pultu.
"Takže dnes se vydáváte do Bradavic?" snažil se navázat rozhovor Tom, "Ehm, ano, ale trochu se bojím, že tam z těch Prasinek netrefím..." svěřila jsem mu svoji obavu, "vy jste tam ještě nikdy nebyla?" zeptal se překvapeně a chvíli jakoby dumal nad tím, jak by mi mohl pomoci.
"Sice jsem cestovala hodně, ale ne, Prasinky ani Bradavice jsem nikdy nenavštívila," potvrdila jsem a poděkovala za přinesenou snídani s čajem, "jediné, co mě napadá použít letax, kterým byste se mohla dopravit ke Třem košťatům," dumal stále Tom a já jsem nad jeho nápady svraštila obočí.
"Promiňte, ale kam?" zeptala jsem se a dala si kousek vafle do úst.
"No ke třem košťatům, to je hostinec v Prasinkách, pracuje tam moje známá madam Rosmerta, ta ti jisto jistě pomůže."
poděkovala jsem mu za radu a po dojedení a dopití jsem mu zaplatila i snídani.
Oblékla jsem si svoji bundu, na záda svůj batoh, a pak se vydala ke krbu a nabrala hrstku letaxu.
"Děkuju ještě jednou za vše, na shledanou," rozloučila jsem se s výčepním a letax jsem hodila do plamenů, které zezelenali a krb zvláštně zahučel, nejistě jsem vkročila do plamenů,
" Hostinec U Tří košťat v Prasinkách," řekla jsem zřetelně nahlas a zavřela jsem pevně oči.
Do uší mi začal proudit příšerný řev a cítila jsem, jak jsem rychle točila. Přišlo mi to jako celá doba, což dokazuje to, že co se týče dopravy v této době nejsem moc trpělivá.
Když jsem se konečně přestala točit, tak jsem tam chvíli jen stála, než jsem otevřela oči a chtěla vyjít z krbu.
"Tak to ne děvenko, nejprve se pořádně opraš od sazí v tom krbu, nebudeš mi tu dělat svinčík," obořila se na mě nějaká žena s velmi pohledným obličejem, která pokládala nějaké pití zákazníkům.
"Ach omlouvám se, hned to bude," nato jsem vytáhla svoji hůlku a lehkým kouzlem jsem se celá očistila od sazí a jiných nečistot, které jsem nachytala po cestě a vykročila spokojeně z krbu schovávajíc svoji hůlku do kapsy.
"Hledám tady madam Rosmertu, nevíte, kde bych ji mohla najít?" zeptala jsem se oné ženy, "to jsem já, co bys ráda děvče?"
překvapeně jsem přikývla a vydala se za Rosmertou, které měla namířeno k pultu,
"Posílá mě za Vámi výčepní Tom z Děravého kotle, prý mi ukážete cestu ke škole," vysoukala jsem ze sebe a rozkašlala se z nenadálého kouře, který vycházel od jednoho stolu, kde si nějaký starší muž zrovna zapálil cigaretu.
"Ale jistě zlato, že ti pomůžu, pojď," pobídla mě k východu.
Když jsme vyšli před hostinec začala mi ukazovat a vysvětlovat cestu, "je to asi půl hodina cesty pěšky, po cestě není moc možností, kde zabloudit."
přikyvovala jsem, že rozumím a krátce jsem se s madam Rosmertou rozloučila a vydala se na cestu ke škole.
ČTEŠ
Perfect life
Fiksi PenggemarPřede mnou se odehrávalo tisíc životů a já myslela, že to nikdy neskončí. Naproti mě stála ona, v očích se jí odrážel strach a nenávist, ale ke komu? Ke mě? Raději jsem odvrátila pohled a soustředila se na všechny ty změny okolo. Nebylo těch otoče...
